TIP KURÝRA: Do Budějc na sicilskou kávu

Chuť a vůni pravé sicilské kávy lze už několik let ochutnat i v Českých Budějovicích. Jedna z kaváren na hlavním náměstí ji připravuje z kávy Arabicaffe a zákazníci si její chuť nemohou vynachválit! 

Ochutnat tu můžete malé ristretto, espresso, cappuccino, ale i mražené sladké crema caffe, které je typické pro Sicílii, a další druhy kávových nápojů. Co možná nevíte je, že kávu arabicaffe.cz si v kavárně můžete zakoupit i domů nebo do práce. A to v podobě zrnkové kávy, mleté kávy nebo některých kapslí. 

Vedle výborné kávy a osvěžujících alkoholických a nealko nápojů nabízí Caffè Siciliana di Alfio Conti také pizzu a dezerty. Některé druhy pizzy obsahují produkty ze Sicílie, které si mohou čeští zákazníci objednat na webu www.sicilskespeciality.cz. Tam je široká nabídka rybích specialit vynikající chuti, vína a například i sladkých krémových pomazánek z pistácií, mandlí nebo lískových oříšků. Už se vám sbíhají sliny? Zajděte! Nebo nakupujte on-line!

Kavárnu Caffè Siciliana di Alfio Conti najdete na náměstí Přemysla Otakara ll. 84/24 v Českých Budějovicích. Během léta je otevřena pouze její předzahrádka před prodejnou Kamzík. Od července se zde budou podávat i teplá jídla.

Kardiologie a další oddělení ocenila pomoc Trikolóry s rouškami

Michaela Horská, ze sekretariátu oddělení kardiologie českobudějovické nemocnice, ocenila pomoc hnutí Trikolóra s ochrannými rouškami. Hnutí rozdalo po celých jižních Čechách 60 tisíc ústenek v době, kdy to bylo nejvíce potřeba. Její členové od 18. března po tři dny objížděli prodejny, pošty, banky, firmy, ale právě i nemocnice v jižních Čechách, kde ochranné pomůcky chyběly.

„Na našem oddělení tehdy bylo roušek málo a nešlo je nikde sehnat. Oslovila jsem mého bývalého spolužáka Dalibora Uhlíře, který přijel a s Ivanou Kerlesovou nám věnovali 100 ústenek. Okamžitě jsme si je na oddělení rozdělili s ostatními.,“ řekla Michaela Horská.

Oddělení kardiologie nebylo jediné v českobudějovické nemocnici, kde roušky Trikolóry pomohly. Hnutí je věnovalo také oddělení chirurgie, gynekologicko-porodnickému, infekčnímu oddělení a obslužnému personálu ve vstupní hale. „Rozdávali je přímo sestrám, takže jsme je mohly hned využít,“ dodala Michaela Horská.

Bažant na víně

1 bažant, 200 ml červeného kvalitního vína, ½ l vývaru např. kuřecí, rostlinný olej, 1 červenou cibuli, 2 větvičky rozmarýnu, 5 kuliček jalovce, 5 kuliček pepře, sůl, 3-5 lžic povidel, 1 lžíci hladké mouky na zahuštění

Na oleji zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme naporcované maso (na čtvrtky) a opečeme z obou stran. Podlijeme vínem, necháme zredukovat, podlijeme vývarem, osolíme, přidáme koření a dusíme doměkka. Poté vyjmeme maso, dle potřeby zahustíme moukou rozmíchanou v trošce vody, povaříme, přidáme povidla a povaříme. Omáčku přecedíme přes síto a podáváme.

Jako přílohu jsem zvolila šťouchané brambory s červenou cibulkou (na pánvi s trochou oleje a kouskem másla zpěníme cibulku, tak aby byla měkká, ale nezhnědla a přidáme rozšťouchané brambory, promícháme a prohřejeme).

Andrea Paskerová, maminciny.recepty@seznam.cz

Kandidátka na hejtmanku upozorňuje na nezodpovědnost politiků: Výsledkem je špatná doprava, miliarda utopená v letišti a ukradený Temelín.

Jednačtyřicetiletá Ivana Kerlesová bude v letošních podzimních volbách do jihočeského zastupitelstva kandidovat za hnutí Trikolóra. Pro hnutí Václava Klause mladšího to budou první krajské volby, pro Ivanu Kerlesovou také. Lépe řečeno, první krajské volby na kandidátce. Na některých dřívějších volbách se totiž podílela jako mediální a PR poradkyně.

Doposud jste politikům radila, co mají dělat, aby u veřejnosti uspěli. Nyní jste sama v kůži politika. Jaké to je?

Díky své profesi a úzké spolupráci s některými osobnostmi jsem pronikla do zákulisí politiky už v roce 2004. Od té doby jsem se podílela na přípravě různých kampaní i jejich realizaci, kdy jsem s politiky absolvovala většinu cest za občany. Dnes, o 16 let později, se také podílím na přípravě i realizaci kampaně a rozdíl je pouze v tom, že jsem zároveň i její tváří.

Jste rodilá Jihočeška – jak vnímáte náš region?

Jižní Čechy jsou nejkrásnějším krajem v celé naší zemi. Po svých předcích jsme zdědili neuvěřitelné bohatství v podobě historických památek a nádherné krajiny, máme zde čistou přírodu. Vedle toho tu je viditelný odkaz nezodpovědné politiky: špatná doprava, miliarda utopená v letišti a ukradený Temelín.

Jak to myslíte „ukradený Temelín“?

To, že dostavba jaderné elektrárny Dukovany byla upřednostněna před dostavbou Temelína, je selhání našich poslanců. Právě oni nedokázali prosadit důležitost stavby, která nám, Jihočechům, mohla přinést energetickou stabilitu a záruku cenově dostupné elektřiny. A to i přesto, že Temelín byl připravenější lokalitou k dostavbě. V poslanecké sněmovně nyní sedí za Jihočeský kraj zástupci ANO, KDU-ČSL, SPD, Piráti, TOP 09, ČSSD, KSČM a ODS. Ti všichni nám nechali stavbu, která mohla znamenat významné subdodávky pro jihočeské firmy, ukrást sousední Vysočinou.

Proč je pro Jihočechy Jaderná elektrárna Temelín tolik důležitá?

Letošní pandemie koronaviru ukázala, že se v ničem nemůžeme spoléhat na pomoc ze zahraničí a musíme být soběstační. To se týká i energetiky. Jádro patří mezi nejbezpečnější a nejčistší zdroje, navíc v našich přírodních podmínkách je ideální jako základ energetického mixu. Elektřina z jádra je o 50 procent levnější než z uhlí. Jde o šetrnou energii, která chrání klima. Dostavba JETE je zárukou toho, že se cena elektrické energie nebude rapidně zvyšovat. A pokud do stavby elektrárny zapojíme jihočeské firmy jako subdodavatele, přínos pro region bude obrovský i z hlediska ekonomiky.

Zmínila jste špatnou dopravu, ale z Českých Budějovic do Prahy to už celkem jde…

Ano, z Budějovic do Prahy to jede o trochu rychleji, než před pár lety, ale máme tu mnoho silnic, které potřebují opravit, chybí obchvaty měst. Konkrétně České Budějovice vyšly z nedávného hodnocení Mladé fronty Dnes jako město s nejnebezpečnější dopravou v celé České republice! To je přeci alarmující! Zvlášť, když se tu pod vedením ANO poslední roky staví nové a nové semafory a retardéry. O parkování ani nemluvím: činnost města se scvrkla na zavádění zpoplatněných zón namísto plánování podzemního parkoviště v centru. Podle zastupitelů na ně nejsou peníze. Vtipné je, že na nefunkční letiště se finance našly. A nemalé…

Jak budete přistupovat k budoucnosti jihočeského letiště?

Jihočeské letiště v Plané u Českých Budějovic vnímáme jako politicky zmařený projekt. S dosavadní investicí kolem miliardy korun a nynějším stále probíhajícím procesem certifikace bude letiště schopné provozu příští rok – dle předpokladů ale ztrátového provozu. Protože veřejnost neví, za co konkrétně byly peníze utraceny, bude Trikolóra požadovat audit dosavadní přípravy letiště k provozu. Mám totiž podezření, že Jihočeský kraj a Město České Budějovice nedodržely povinnost péče řádného hospodáře a mohly se dopustit trestného činu. 

Máme za sebou zkušenost s pandemií koronaviru. Co jste si z ní vzala jako kandidátka na hejtmanku?

Pandemie nám ukázala, že musíme zůstat soběstační, a to jak v zemědělství, tak v energetice. Kraj musí být dobrým hospodářem – v dobách hojnosti myslet na to, že mohou nastat hubené časy. A že dovolenou v jižních Čechách můžeme trávit i bez nájezdů Číňanů.  

Copak nejsme v zemědělství soběstační?

Myslela jsem zemědělství určené k produkci potravin, ne příměsí do pohonných hmot. V uplynulých dnech výrazně zdražila zelenina, kterou k nám dovážíme. Důvodem je pandemie a chybějící sezónní pracovníci. Proč tu ale musíme mít česnek z Číny, mrkev ze Španělska, brambory z Itálie, když je dokážeme vypěstovat sami? Zemědělci raději osadí pole řepkou, protože mají zajištěn její odbyt. Proto usilujeme o zrušení povinnosti přimíchávání biosložek do pohonných hmot. 

Bc. Ivana Kerlesová (41 let) – kandidátka hnutí Trikolóra na jihočeskou hejtmanku. Rodačka z Českých Budějovic je majitelkou mediální agentury a byla jedním ze zakladatelů Trikolóry. V hnutí působí zároveň jako tisková mluvčí a je místopředsedkyní jihočeské organizace Trikolóry. 

 

Dalibor Uhlíř: Věřím v konzervativní hodnoty a zdravý selský rozum, který se ze společnosti nějak vytratil

Manažer, sportovec, muž s jasně formulovanými názory a cíly. Od letoška také vrcholový politik, protože se stal místopředsedou hnutí Trikolora Václava Klause mladšího. Jak jde skloubit aktivní manažerský život, pestré sportovní aktivity a rodinu v dnešní náročné době? A jak se na tom všem podepsala koronavirová krize? O tom jsme hovořili s Daliborem Uhlířem.

Ví se o vás, že jste celoživotní Jihočech a patriot, je to tak? A také jste v regionu známý jako velký sportovec.

Narodil jsem se v Českém Krumlově, kde jsem strávil celé dětství, střední školu a část dospělosti, pak jsem žil nějakou dobu na Šumavě na Kvildě a teď víc než dvanáct let žiju v Českých Budějovicích. Jižní Čechy jsou pro mě a svoji rodinu skutečným domovem. Od malička jsem sportoval a to mi zůstalo dodnes. V Českém Krumlově samozřejmě badminton, ve kterém jsem dosáhl žákovských národních úspěchů, na střední škole to pak byl volejbal a dorostenecká liga v Českých Budějovicích a v dospělosti pak přišly úspěchy na horském kole i v mezinárodním měřítku.

Kromě sportu podnikáte a troufnu si říct, že to není asi úplně malý byznys – tři pobočky mezinárodního zastoupení.

Sport mě provázel celou etapu mého mladého života a myslím, že i díky tomu, že jsem chtěl podávat kvalitní výsledky, jsem podobně skočil také do podnikání. Podnikal jsem v různých oborech a nabíral zároveň zkušenosti doma i v zahraničí. Nyní vlastním tři jihočeské pobočky zastoupení mezinárodního prodejce automobilových dílů InterCars. Tato práce mě aktuálně nejvíce naplňuje a manažerské postavení ve struktuře mi otevírá další dveře a rozvíjí nové kontakty a pochopitelně i zkušenosti. Součástí práce je nemalou měrou komunikace, která mě baví a na setkávání s lidmi se vždy těším, i když může jít o náročnější pracovní jednání. Zároveň cítím velký závazek, sám totiž zaměstnávám čtyřicet lidí.

Jak vám popsané pracovní nasazení a sportovní koníčky „toleruje“ rodina?

Toleruje? (smích) Já věřím, že rodina mé nasazení chápe a není nic krásnějšího, když mě děti aktivně doprovázejí i na mých toulkách v přírodě nebo při sportovních aktivitách. Navíc je mezi mými čtyřmi dětmi poměrně velký věkový rozdíl, takže se třeba ti nejstarší zapojují i do mých pracovních ale volnočasových aktivit. No a ty mladší třeba dokonce trénuji v různých sportovních činnostech. Spíše než o toleranci jde tedy o symbiózu, souznění.

V době koronavirové pandemie jste se postarali o řadu spoluobčanů a byli pravidelně vídáni v ulicích při dobrovolnické činnosti. Jak se to stalo?

Mě se hned na začátku tzv. pandemie v době nouzového stavu povedlo získat ze zahraničí přes šedesát tisíc roušek, které jsme během pár dnů rozdali občanům, nemocnicím, charitám, domovům pro seniory, prodavačkám, záchrankám v celých jižních Čechách. Ale pomáhalo více dobrovolníků a organizací. Všem bez rozdílu patří velké poděkování. Pravdou ale také je, že vedení Jihočeského kraje a Magistrátu města České Budějovice krizové řízení naprosto nezvládla a sklidila oprávněnou kritiku občanů.

Nestává se často, aby Jihočech zastával tak významnou republikovou funkci, čerstvě jste se stal místopředsedou Trikolory Václava Klause mladšího. Co to pro vás znamená, co to může přinést regionu?

Především je to velký závazek vůči našim členům a sympatizantům a také hodně práce nejenom v našem regionu, ale i dalších krajích, které mám na starosti. Svou práci zaměřuji na dobudování stranické struktury, fungování standardních mechanismů a postupů. Přece jenom jsme mladé hnutí, teď jsme oslavili rok od představení Trikolory. Jižním Čechám to může přinést určitě významné kontakty, zkušenosti a propojení komunální, krajské a celostátní politiky.

Co vlastně přináší Trikolora, je to celkem nový politický subjekt.

Jak jsem již uvedl, budeme slavit roční výročí založení Trikolory. Máme dva poslance parlamentu, máme několik desítek starostů a hlásí se k nám řada významných lidí. Jako Trikolora věříme především v osvědčené konzervativní hodnoty a zdravý selský rozum, který se však ze společnosti nějak vytratil. Máme tři základní pilíře: Bohatství vzniká z práce – ne z dávek a dotací, podporujeme živnostníky, podnikatele a pracovité činorodé lidi. Braňme normální svět – tradiční rodinu, tátu, mámu, děti, prarodiče, neuznáváme 37 různých pohlaví. Chráníme přírodu, lesy, pole, ale cizí je nám zelená ideologie EU, která s ochranou přírody nemá nic společného. A třetím pilířem je – Žijeme v České republice, chceme zachovat českou korunu jako národní měnu, o našich zákonech si máme rozhodovat tady a ne v Bruselu, jsme zásadně proti kvótám na uprchlíky, ale také proti přijetí Eura. Myslím, že je to srozumitelný program, kterému lidé rozumí.

Stejně jako Klaus ml. jste se i vy rozešel s ODS, byť o mnoho let dříve. Co bylo důvodem?

Už nevím přesně v jakém roce, může to být asi patnáct let. Ale bylo to v době různých Dalíků, Řebíčků, kmotrů a klientelismu, který tuto stranu svazoval a zničil. Tehdy se dělo to, že slibovala členům a především voličům něco a dělala přitom úplně něco jiného. Zvyšovala daně, přestala hájit živnostníky a střední třídu, přestala být pravicová. Dnes se hlásí k evropské zelené politice, posunula se někam do středu politického spektra a přestala hájit pravicové, konzervativní hodnoty, na kterých byla v devadesátých letech postavena. Tento prostor nyní zaplnila Trikolora a je připravena tyto nadčasové hodnoty a principy hájit a neustoupit z nich.

Na podzim budou krajské volby, zúčastní se jich vaše hnutí a vy osobně. Máte na jihu Čech nějaké další osobnosti?

Do krajských voleb jdeme ve všech krajích, tedy i na jihu Čech. Jednáme o společném postupu se Soukromníky a Nezávislými, kde jsme již domluveni, ve hře jsou ještě další jednání. Budeme opravdu silní a připravení převzít zodpovědnost za kraj. Naší kandidátkou na hejtmanku je Ivana Kerlesová, známá a respektovaná jihočeská politička, na druhém místě kandiduji já a kryji naší „hejtmance“ záda, na třetím místě kandiduje zkušený a velmi oblíbený politik a sexuolog z Tábora docent Zvěřina, který nás doplňuje svou zkušeností a nadhledem. Na kandidátce máme několik starostů, významných osobností regionu i úplných nováčků.

Co budete chtít změnit nebo naopak pochválit na krajské úrovni, na co se dá navázat?

V jižních Čechách máme úžasnou přírodu a spoustu krásných památek, máme na čem stavět. Ale také nejhorší dopravu v rámci ČR, to se musí změnit a přestat přešlapovat na místě. Máme zdravotnictví na velmi vysoké úrovni a funkční nemocnice, ale chybí nám pokrytí pohotovostí a praktici v jednotlivých obcích. Nesmyslně se nasypala více než miliarda do utopického plánu letiště, další miliony už tam nepustíme a budeme chtít prověřit auditem tyto investice. Budeme podporovat dostavbu JE Temelín a zapojení regionálních firem. Máme plán jak ochránit jihočeské lesy, půdu a vodu. Chceme podpořit potravinovou soběstačnost a především to, že na jihočeských polích se mají pěstovat potraviny a ne příměsi do pohonných hmot. A je toho mnohem víc, co bude Jihočechy zajímat a zdravým rozumem nás podpoří. Trikolora je prostě tady, silná, sebevědomá pravicová strana.

Přeji si, abychom už nemuseli prodávat více dezinfekce než našeho tuzemáku,“ říká Josef Nejedlý, ředitel firmy Fruko-Schulz

Společnost Fruko-Schulz, s. r. o., přední výrobce lihovin v České republice, se zapojila do boje s koronavirem a před několika týdny zahájila výrobu dezinfekčního prostředku Anti-COVID. Jako firma vyrábějící alkoholické nápoje rychle zareagovala na aktuální poptávku po dezinfekci, která svého času nebyla dostupná. Ředitel a jednatel firmy Josef Nejedlý k tomu využil potravinářský líh a získal povolení k výrobě dezinfekčního přípravku.

Dezinfekcí jste zásoboval celý region v období, kdy to bylo nejvíce potřeba. Kde všude dezinfekce z vašeho potravinářského lihu pomohla?

Po dohodě s Krizovým štábem Jihočeského kraje jsme přednostně zásobovali složky Integrovaného záchranného systému a dodávali jim dezinfekci za zvýhodněnou cenu. Abychom včas uspokojili poptávku z nemocnic, ordinací, hasičského sboru, ministerstva vnitra, z obecních úřadů a dalších institucí, museli jsme zavést víkendovou výrobu. 

Dezinfekcí jste zásobil i celý Jindřichův Hradec, kde podnikáte…

Ano, v Jindřichově Hradci jsem rozdal desítky kanystrů například základním školám, nemocnici, domácí hospicové péči, výrobci ochranných 3D štítů a dalším. Dezinfekci od nás nakoupilo i Město Jindřichův Hradec. Na našem příkladu je vidět, že spolupráce měst s místními podnikateli může fungovat velmi dobře a k užitku všech obyvatel.

Bylo pro Fruko-Schulz složité přejít na výrobu dezinfekce? 

Začít vyrábět dezinfekci bylo velmi náročné zejména legislativně. Dne 16. 3. jsme se v rámci nouzového stavu v ČR rozhodli, že pomůžeme výrobou dezinfekce. Během šesti dnů jsme získali koncesi od živnostenského úřadu, povolení od všech potřebných ministerstev a následně povolení k denaturaci lihu od celního úřadu. Musel jsem se Svazem chemického průmyslu ČR uzavřít licenční smlouvu na výrobu. A už 24. 3. jsme spustili výrobu dezinfekce Anti-COVID, kterou dodáváme odběratelům v pětilitrových kanystrech. Produkce je spojena se zvýšenými požadavky ze strany státních orgánů – například denně musíme zasílat hlášení ministerstvu průmyslu a obchodu o objemu výroby a adresném prodeji přípravku Anti-COVID.

Kde lze vaši dezinfekci koupit?

Dezinfekční prostředek Anti-COVID nabízíme v našich jindřichohradeckých podnikových prodejnách Cash & Carry, Jiráskovo předměstí 629 a v ulici Komenského 12 a nově také na čerpací stanici FrukOil. Je k dispozici pouze ve velkoobchodním pětilitrovém balení za cenu 280 Kč bez DPH. Při odběru několika palet dezinfekci samozřejmě dovezeme do celé České republiky.

Jaké množství dezinfekce nyní vyrábíte?

V tuto chvíli máme vyroben dostatek dezinfekce a prodáváme zásoby. Pokud ale vyvstane další potřeba a zájem, jsme připraveni okamžitě začít znovu vyrábět. Osobně si ale přeji a doufám, že druhá vlna pandemie nenastane a dezinfekci nebudeme prodávat více než náš tradiční jindřichohradecký tuzemák tak, jak tomu bylo letos v březnu.

 

Dalibor Uhlíř: Vyhozená miliarda a politicky zmařený projekt. Nenecháme ukrást pozemky letiště!

„Máme letiště a budeme lítat z Budějc do celýho světa!“ Chtělo by se zvolat. Ale realita je jiná. Kde je utracená více než miliarda korun? 

V poslední době se objevily články, jak k nám z Prahy budou létat čínští turisté, jak se objevila firma se zájmem vstoupit do jednání s krajem apod. Nemohu se ubránit dojmu, že před krajskými volbami šlo pouze o „PíáR“ vedení kraje a zodpovědných náměstků a kouřovou clonu, kterou chtěli zakrýt svou neschopnost a vyhozené peníze Jihočechů. 

Naše slavné letiště totiž z kapes Jihočechů spolykalo už téměř 1,3 miliardy! Je hodně laciné říct: „Zavřeme letiště a už ani korunu“, jako je stejně laciné napsat: „Budeme létat na dovolenou do celého světa“. Bohužel se ukazuje, že vedení kraje nejedná s péčí řádného hospodáře a že řada investic budí podezření ze spáchání trestných činů. Narovinu je třeba si přiznat, kdo všechno pro letiště zvednul ruku a celý megalomanský projekt podporoval. Všechna hlasování jsou veřejná a dostupná, takže stejně laciné je dnes říkat „my nic, my muzikanti, říkali jsme to od začátku“.

Že celou situaci vyřeší Cargo a nákladní letecká doprava, je nesmyslné tvrzení. Toto se mělo řešit s investory před zahájením a v průběhu projektu, toto se mělo řešit při plánovaní jižní tangenty z dálnice D3, která sice může nákladní dopravu k letišti dostat, ale za to složitě a zdlouhavě. Navíc bez garance, že na to nedoplatí obyvatelé Roudného a dalších obcí. Není to tedy spásná ani reálná myšlenka, která projekt zachrání.

Není vyřešena ochrana letiště, kterou je navíc v tomto okamžiku kvůli rozlehlosti pozemků souvisejících s letištěm téměř nereálné zvládnout. Myslíte, že teroristé dneška se budou složitě dostávat na po zuby chráněná evropská letiště, nebo si „vystačí“ s jedním  přístupným regionálním?

Nejsem příznivcem auditů a trestních oznámení, ale více než miliarda z peněz daňových poplatníků je slušný zásek. Ukazuje to, jak nehospodárně a nesmyslně kraj vynakládá investiční zdroje, bez politické i trestněprávní odpovědnosti. A další posudky za miliony nové informace nepřináší a problému nás nezbaví. Je potřeba prosadit hloubkový audit od začátku realizace projektu. To budeme všichni koukat!

Letecká doprava není levná, nemá být levná, není ani ekologická a v podmínkách naší malé země ani rychlá. Navíc současná situace vše ještě více odhalila v jasných obrysech. Máte pocit, že letadlem z Prahy se dostanete do Budějovic rychleji, když na letišti musíte být minimálně hodinu před odletem? Doprava má být rychlá, plynulá, bez omezení a zbytečných komplikací. Potřebujeme především dokončení dálnice D3 a propojení Prahy s Lincem. Potřebujeme prodloužení dálnice D4 a její pokračování, rychlé a moderní spojení mezi okresními městy, dokončení obchvatů, opravu dvojek a trojek.
Závěr je bohužel neradostný. Provoz letecké dopravy je a bude v našich podmínkách ztrátový. Kolem nás je velké množství regionálních letišť se stejným problémem. Úkol zní jasně: minimalizovat škody, tedy již provedené investice, a nezadlužovat do budoucna Jihočechy nesmyslnými investicemi. Neslibovat vzdušné zámky a linky do celého světa, ale vrátit se z oblaků zpět na zem, protože přistání může být tvrdé.

Dalibor Uhlíř, předseda jihočeského Hnutí Trikolóra a místopředseda republikového Trikolóra – hnutí občanů

Jaroslav Zvěřina: Chybí oslava mateřství

Čechů se rodí stále méně. Podle sexuologa a psychiatra MUDr. Jaroslava Zvěřiny je důvodů hned několik: oslabování mužského faktoru ve společnosti, chybějící úcta k rodičovství a oslava mateřství.

Počet obyvatel České republiky se podle údajů ČSÚ vloni zvýšil. Přestože v meziročním srovnání bylo narozených i zemřelých méně, vyšší číslo způsobila zejména zahraniční migrace. Je to dobře? 

ČR v tomto směru kopíruje trend vyspělých zemí, které se vyznačují v celosvětovém měřítku nízkou porodností. To je smutné. A pokud něco zajišťuje jejich populační stabilitu, je to migrace a snižující se úmrtnost. Poslední uvedený faktor současně dramaticky zvyšuje zastoupení starších ročníků v obyvatelstvu. 

Proč se stavíme k reprodukci pasivně, ne-li přímo negativně?

Protože naše civilizace nežije žádnými obavami z nízké porodnosti. Nynější nejistota sexuálních rolí, neustálé oslabování mužského faktoru a přehlížení nenahraditelné mateřské role žen rozhodně nepodporují populační vývoj. Naší kultuře chybí úcta k rodičovství a dále oslava mateřství jako úlohy, pro kterou jsou ženy zcela nenahraditelné. 

Čeká nás v tomto směru nějaká změna?

V každé společnosti a v každé kulturně historické formaci se rodí tolik dětí, kolik si jich přejí ženy porodit a vychovat. A v tomto směru se nezdá být v dohledu nějaká výrazná změna. Rodí se u nás hodně pod dvě dítka na jednu ženu. Změna tohoto počtu je v nedohlednu. A k tomu přistupuje smutná skutečnost, že v některých sociálních skupinách dnes stále více přibývá mladých žen, které vůbec nemají ve svých životních plánech mateřství jako životní cíl a smysl své existence. 

Znamená to tedy, že Češi postupně vyhynou?

Jak to s námi bude dál, o tom nemůžeme racionálně uvažovat. To ukáže budoucnost.  Přejme si, aby vše, co se zdá aktuálně zlé, se v budoucnu změnilo na něco dobrého. I když optimismus není, myslím, příliš na místě.

 

Radka Váchalová: Tradiční hospodaření je řešením nynějšího sucha i nedostatku zemědělské půdy

Ochrana životního prostředí není politika, nýbrž realita. Jedna z nejvíce diskutovaných otázek u nás i v zahraničí. Mluví o ní občané, vedou se debaty v médiích, konají se konference vědců, stanovují se prognózy, hovoří o politici. Občané musí nabýt dojmu, že situace je tak složitá až je neřešitelná, či řešitelná za předpokladu vysokých finančních výdajů nebo při omezení našeho životního prostoru a stylu života.
Mám pocit, že často chybí zdravý selský rozum. Naši předci vycházeli z toho, že člověk je součástí přírody a má právo ji využívat pro uspokojování svých potřeb. Má však povinnost ji chránit. Stavět člověka proti přírodě a opačně je nepochopení podstaty existence lidstva, ale i významu pojmu životní prostředí. Pod pojmem kvalitní životní prostředí se většině z nás vybaví úrodná půda, zelené louky plné včel, dostatek kvalitní vody, čisté ovzduší, zdravé lesy plné zvěře a zarybněné vodní plochy.
Jaký je ale skutečný stav životního prostředí u nás? Půdy nám každý rok ubývá, bohužel i orné. Půda je stále více spekulativní investicí. Zastavěné plochy stále narůstají a pole se nehnojí statkovými hnojivy. Snižující se stavy skotu se převážně nacházejí na pastvinách. Od roku 2000 ubylo téměř 148 tisíc hektarů výměry zemědělské půdy, tj. 25 hektarů denně. Více než polovina půdy je tak utužená, že nepřijímá srážky, odtékající z polí. Narůstá eroze. Při přívalových srážkách jsou bleskové povodně. Ve studnách není voda, protože se nedostane do spodní půdy. Často nesmyslné zatravňování vede k nulové produkci a vsakování vody. Ani erozi půdy to na našich polích neřeší. Je to začarovaný kruh, ale možná jen zdánlivý.
Vraťme se k tradičním zásadám hospodaření s využitím nejmodernějších vědeckých poznatků, technologií a mechanizace. Každý sedlák, který měl srdeční vztah k půdě, se tak choval. Věděl, že musí orat, hnojit kravskou mrvou a udržet pestrou skladbu plodin. Řídil se citem k přírodě a byl před ní pokorný. Zajistit vyváženost mezi rostlinnou a živočišnou výrobou je jediná možná cesta, jak řešit snižující se produkční schopnost naší půdy. Tyto principy musí být vlastní nejen menším firmám, ale i středním podnikům až po velké agropodniky. Všechny formy hospodaření mají v ČR své místo a význam. Zvýšíme tím soběstačnost v potravinách, která výrazně poklesla (mléko asi o 90 %, drůbeží maso o 60 %, vepřové o 37 %, hovězí o 100 % při poklesu spotřeby o 70 % v porovnání s rokem 1990, vajec o cca 60 %, zelenina o cca 27 %). Zvýšíme tím podíl tuzemských potravin nad dováženými, které mnohdy nedosahují domácí kvality. Podpoříme tím české zpracovatelské firmy, které často zanikají. Nejsou schopny konkurovat velkým zahraničním řetězcům.
Postarejme se, aby se omezené vodní srážky dostaly do našich studní, vodojemů a ne, aby rychle odtekly krajinou bez zadržení na polích, loukách, mokřadech, rybnících a jezerech.  Kvalita vodních toků v ČR se v porovnání s lety 1991-1992 výrazně zlepšila, přesto jich stále nejvíce spadá do III. třídy, která představuje značně znečištěnou vodu. Je zřejmé, že se už několik let potýkáme s nedostatkem srážek. Zajistíme-li trvalý dostatek vody v půdě, vyřešíme i odpovídající absorpci slunečního tepla, což se pozitivně projeví na teplotě země. Zabrání to oteplování nebo přehřívání zemského povrchu. Nebraňme výstavbě retenčních a vodních nádrží. Prosaďme odbahnění rybniční soustavy, jejíž kapacita je zanesena z více než 50 %. Obnovme historická vodní díla nebo postavme nová. Současně podpořme dokončení infrastruktury v procesu čištění odpadních vod. Nejen ve městech, ale i na venkově musíme dobudovat vodovodní i kanalizační síť. Nedostatek kvalitní vody na nás doléhá stále intenzivněji. A přibližně  17 % obyvatel není stále napojeno na kanalizaci!
Můžeme prezentovat i další problémy našeho hospodářství. Potřebné je říct, kde najdeme finanční zdroje pro jejich řešení. Tyto zásadní otázky často zůstávají stranou mnohdy bouřlivých diskusí o ochraně životního prostředí, a to ke škodě jejich praktického řešení.
Finanční zdroje vytváří výkonná národní ekonomika. Čím je výkonnější a efektivnější, tím více finančních zdrojů má na ochranu životního prostředí. Člověk je součástí přírody. Je předurčen, aby ji využíval ve prospěch svůj a celé společnosti v souladu s jejím potenciálem. Bez silné národní ekonomiky nelze zajistit kvalitní ochranu životního prostředí. Řešení této problematiky je naléhavé a aktuální. Z pohledu nás všech, a zejména našich dětí, současně i vysoce nadčasové.
Radka Váchalová, Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity

Potravinová soběstačnost: Odborníci věří ve vyšší produkci ovoce a zeleniny, osvětu a tlak na velké řetězce

S koronavirovou krizí v Česku začaly sílit hlasy po větší potravinové soběstačnosti. Odborníci volají po větší produkci ovoce a zeleniny, rozšíření skladovacích prostor či výraznější osvětě směrem k českým potravinám. Podle obchodníků jsou největší překážkou zahraniční řetězce, které preferují více potravin původem ze zahraničí. Navrhují stanovení jasnějších pravidel pro prodej vyššího podílu tuzemských výrobků. Názory na problematiku se různí jak v případě odborníků, tak na straně politické reprezentace či novinářů. Na druhé straně stojí obavy o zvýšení ceny potravin z tuzemské produkce.

Potravinová soběstačnost není v České republice dostatečně zajištěna, podobně jako v jiných evropských zemích. Mléko, obilí či hovězí maso není problém zajistit, u ostatních zemědělských produktů je situace horší. Téma potravinové soběstačnosti nabralo a významu v koronavirové krizi, kdy se nejen evropské státy začaly hlouběji zabývat myšlenkami o vlastní existenci.
Podle prezidenta Agrární komory Zdeňka Jandejska se soběstačnost země například ve výrobě vepřového masa pohybuje mezi 36 až 38 procenty, u drůbežího je to 55 procent, u vajec 60 procent a u mléka kolem 85 procent. V nejhorší situaci jsme v případě brambor a zeleniny, kdy je soběstačnost zajištěna zhruba kolem 30 procent.
„Zajištění potravinové bezpečnosti má být klíčovou prioritou státu. Koronavirová krize zhoršila dostupnost zejména ovoce a zeleniny ze zemí jižní Evropy a ukázala, že si musíme pomoci sami,“ řekl předseda obchodního Družstva CBA Roman Mazák.
Podle odborníků je nutné se věnovat se i jiným aspektům. „V prvé řadě je třeba dobudovat kapacitu skladovacích prostor, aby mohl být spotřebitel zeleninou a ovocem, které lze skladovat, zásobován po delší období kalendářního roku než nyní,“ uvedl agrární analytik Petr Havel. Potřebu investice do tohoto odvětví zdůrazňuje i Zemědělský svaz ČR. Kromě toho usiluje o podporu pojištění proti hůře pojistitelným rizikům, jako jsou jarní mrazy či sucho, či nutnost omezení dovozu surovin ze zahraničí za podnákladové ceny. V zemích nejvíce zasažených koronavirem poklesne letos produkce ovoce či zeleniny, což bude mít za následek nárůst cen. Podle Havla by bylo také vhodné navýšit produkci zeleniny ze skleníků, například rajčat a okurek. „Dále je nutné zvýšit efektivitu pěstování zeleniny a ovoce pod širým nebem, a to v podobě kapkových závlah s nižší spotřebou vody a jejím efektivnějším využitím, včetně obohacení vody o pro rostliny potřebné výživné látky,“ doplnil agrární analytik. Jako jednu z překážek nižšího odbytu potravin českého původu vidí i preferenci spotřebitele, který často upřednostní zahraniční výrobek před tuzemským. Je proto potřeba větší osvěta směrem k preferenci českých výrobků.
S tím souhlasí i Mazák, podle něj jsou v tomto směru největší překážkou nadnárodní řetězce. „Nemají potřebu akcentovat české potraviny, některé dováží až 90 procent výrobků ze zahraničí. Jako klíč vidíme preferenci tuzemských výrobků, rozlišujeme přitom, zda byly v Česku pouze vyrobeny nebo zda za nimi stojí i firma s českými majiteli,“ sdělil předseda Družstva CBA. Částečně se tak shoduje s aktuálním poslaneckým návrhem, podle kterého by mělo českých potravin na pultech obchodů postupně přibývat až do roku 2027, aby jejich podíl dosáhnul 85 procent.
Předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek si myslí, že spíše než se soběstačností je potíž se zpracováním základních zemědělských komodit. Česko je totiž v řadě z nich soběstačné, kvůli zpracování na další výrobky je však vyváží do zahraničí a tyto zpracované produkty následně importuje zpět. Podle mluvčího ministerstva zemědělství Vojtěcha Bílého však není možné tento proces zastavit: „Je to dáno především svobodou volného trhu, dodavatelsko-odběratelskými vztahy, cenou potravin nebo jen chuťovými preferencemi spotřebitelů.“
K větší soběstačnosti se vláda zavázala už v rozvojové strategii zemědělství z roku 2016, ve které si vytkla snížení závislosti na dovozu ovoce a zeleniny. Do roku 2030 chce navýšit soběstačnost na 75 procent. „Realita je ale přesně opačná. U ovoce jsme jen od vstupu do Evropské unie přišli o deset tisíc hektarů ovocných sadů, přitom Polsko se stalo největším pěstitelem jablek v Evropě. V případě drůbežího a vepřového masa jsme pak přitom nejen nesoběstační, ale situace se navíc stále zhoršuje, jak ukazuje Zpráva o stavu zemědělství za rok 2018,“ doplnil Mazák.
Jeho slova částečně potvrzuje i zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), podle které se ministerstvu zemědělství nedaří naplňovat cíle, které si v sektoru živočišné výroby vytklo. Naopak stavy hospodářských zvířat a míra soběstačnosti ČR v pokrytí spotřeby hovězího i vepřového masa se podle NKÚ ke konci roku 2017 oproti roku 2015 snížily, přestože se dotace do živočišné výroby od roku 2012 paradoxně zvýšily.

Další prostředky na potravinovou soběstačnost se vláda rozhodla uvolnit na konci března v návaznosti na situaci okolo koronaviru. Mělo by se jednat o 3,3 miliardy korun. „Hlavním smyslem námi navržených opatření je zajištění potravinové soběstačnosti našich obyvatel a podstatné navýšení výrobních kapacit potravinářského průmyslu,“ uvedl ministr zemědělství Miroslav Toman. Peníze mají jít podle resortu především na pěstování ovoce, zeleniny, brambor nebo chmele a také na chov prasat a drůbeže.
Problematiku soběstačnosti vnímají i další osobnosti napříč veřejností a politikou. Filmový režisér Zdeněk Troška se v rozhovoru pro server Parlamentní listy zamýšlí, proč máme ze zahraničí dovážet brambory, mrkev, zelí či obilí, když si tyto plodiny můžeme pěstovat sami: „Proč brambory ze Španělska? Proč mrkev z Itálie? A za jaké ceny? Před třemi týdny jsem se nestačil divit ve volyňském COOPu ceně za žlutou papriku… 172,90 korun! A dneska květák za stovku a bakelitová rajčata za dvě stě? Myslíte, že to běžný občan na vesnici či v maloměstě koupí?“

Jihočeská kandidátka na hejtmanku za hnutí Trikolóra Ivana Kerlesová v rozhovoru pro Jihočeský kurýr (rozhovor čtěte na straně 5) uvedla, že namísto pěstování potravin se zaměřujeme na produkci příměsí do pohonných hmot. „Výrazně zdražila zelenina, kterou k nám dovážíme. Důvodem je pandemie a chybějící sezónní pracovníci. Proč tu ale musíme mít česnek z Číny, mrkev ze Španělska, brambory z Itálie, když je dokážeme vypěstovat sami?“ ptá se Kerlesová. Podle ní je jihočeské zemědělství schopné pokrýt potřeby občanů v základních potravinách, jako jsou zelenina, ovoce, brambory, vepřové a drůbeží maso či vejce. V navýšení jejich výroby ale brání nastavené podmínky. S tímto tématem chce také její Trikolóra oslovit veřejnost. „Kvalitní zemědělská půda je základem pro produkci potravin. Budeme usilovat o zrušení povinnosti přimíchávání bioložek do pohonných hmot,“ vzkazuje politička. 

Někteří novináři se ale k tématu vyjadřují mnohdy poměrně ostře. Babišův kabinet zneužívá koronaviru k prosazování svých dílčích zájmů. Jeho apetyt nemá konce, pokud tedy za konec nepovažujete vážně míněný návrh, aby 85 procent potravin na pultech českých obchodů pocházelo z domácí produkce. Cena jídla logicky stoupne a my budeme nuceni povinně páchat gastronomickou sebevraždu žvýkáním nepoživatelného pečiva nebo uzenin z premiérova dominantního holdingu,“ obává se Marek Stoniš v komentáři časopisu Reflex.

-red-