Nepodceňujte krajské volby – vaše účast ovlivní zdravotnictví i dopravu

Letos na podzim nás čekají volby do krajů a Senátu. Ani jedny ale dlouhodobě příliš netáhnou. Volební účast se v nich většinou pohybuje mezi 30 a 40 procenty. A to i přesto, že kraje mají rozhodující slovo ve zdravotnictví, sociální péči, středním školství a v dopravě.

Krajské volby je důležité nepodceňovat a rozhodně se jich zúčastnit. Můžeme tak aktivně ovlivnit směr rozvoje našeho regionu na několik let dopředu. Většina zdravotnických a sociálních zařízení, správa silnic, dopravní obslužnost v regionu a střední školy – to vše a další oblasti patří do kompetence krajů.

Čím víc lidí přijde k volbám, tím větší šanci na zvolení mají nové a menší politické strany, tedy i hnutí Trikolóra. Čím víc lidí přijde, tím víc hlasů získají lidé, kterým věříme. Čím víc lidí bude volit, tím větší je šance, že poměry v kraji změníme k lepšímu.

Krajské a senátní volby letos připadají na 2. a 3. října. Trikolóra v nich kandiduje poprvé. V Jihočeském kraji chcenapříklad obnovit jednání o dostavbě Jaderné elektrárny Temelín, protože bez ní se za elektřinu nedoplatíme. Plánuje otevřít nové obory středních škol, zaměřené na informatiku a kybernetickou bezpečnost. Chce přivést do měst a obcí kvalitní lékaře. Hodlá podpořit regionální výrobce. Chce být dobrým hospodářem a nejprve opravit silnice, až poté budovat případná letiště nebo přístavy.

Trikolóra je v současnosti jedinou pravicovou konzervativní stranou na naší politické scéně. Právě ona může výrazně přispět ke zkvalitnění života všech lidí: zaměstnanců i živnostníků, celých rodin, lidí předdůchodového věku i těch, kteří doma pečují o nevyléčitelně nemocné příbuzné. Dnes se příliš často nemluví o tom, že pravicová konzervativní politika vede k prosperitě firem, které zajišťují dobře placenou práci zaměstnancům. Pravicová politika podporuje zaměstnanost a vyšší mzdy, a tím přispívá ke stabilitě společnosti.

Trikolóra chce snížit zdanění práce! Máme 6. nejvyšší zdanění práce ze všech zemí OECD! Stát „obírá“ zaměstnance a podnikatele, aby mohl neefektivně hýřit a kupovat si hlasy potenciálních voličů. K tomuto cíli můžeme dospět až na úrovni parlamentu. Vstup do něj bude pro Trikolóru mnohem snazší, když uspěje už nyní v krajských volbách.

Nezapomeňte proto na letošní krajské volby, dejte hlas svému favoritovi a nebojte se, že se do zastupitelstva kraje nebo do Senátu nedostane.

Ivana Kerlesová, kandidátka na hejtmanku Jihočeského kraje za Hnutí Trikolóra

Do Krumlova za trenérem Radkem Votavou a špičkovým českým badmintonem

Aktuálně zabírá Radku Votavovi nejvíce času trénink dvojice badmintonových reprezentantů Jaromíra Janáčka a Tomáše Švejdy. V deblu se oba hráči probojovali až na Mistrovství světa, ale plány jim prozatím zhatil koronavirus. Čas tedy věnovali tréninku tady doma a i jejich trenér měl měl možnost popřemýšlet nad smyslem snažení sportovců. Pojďme si krátce pohovořit s trenérem SK badminton Český Krumlov o tom, jak je natož dnešní mládež a jak to vlastně funguje v takovém sportovním klubu.

Letní prázdniny jsou obdobím oddychu, ale samozřejmě není nad zdravý pohyb. Jak sportují v létě badmintonisté?

Od srpna pořádáme pravidelně kempy a klubová soustředění, kterých se účastní naše děti. Spousta z nich to pak bere jako start do normálního režimu během školního roku. Lepší hráči pochopitelně dodávají na letní prázdniny individuální plány. Během prázdnin se s nimi také osobně potkávám.

Důležitá činnost klubu je starost o členskou základnu a její rozvoj. Jak se o ni staráte vy?

Snažíme se dělat nábory, spolupracujeme se školami a chodíme do prvních, druhých a třetích tříd všech krumlovských základních škol. Aktivně jsme se představili také na Lipno Sport festu. Ale i tady v Českém Krumlově jsou akce jako Krumlovské kroužkobraní, které na začátku září představují všechny dostupné sporty.

Jak je vlastně trenérsky zajištěna příprava hráčů?

Trénujeme asi v pěti až šesti trenérech, střídáme se. Kromě nás starších se dětem věnují podle svého času také aktivní hráči jako Hanka Milisová, ale i současní reprezentanti Míra Janáček s Tomášem Švejdou. Pochopitelně máme rozdělené hráče na věkové skupiny od přípravek až po nejstarší mládež. Junioy pak spojujeme s dospělými hráči.

V čem je badminton lepší než jiné sporty, pokud vás tedy mohu „donutit“ k takové odpovědi?

Badminton je komplexní sport, který zahrnuje všechny pohybové aktivity po kondiční stránce. Je velice nároční technicky, hráči se učí stále nové a nové věci. Neznamená to, že se děti v přípravce badminton naučí, ale i starší hráči se neustále zdokonalují a nacházejí nové dovednosti. To je přece dobré i do normálního života. Pozitivní je také, že společně trénují děvčata s chlapci, hrají spolu i soutěže, mají společnou disciplínu – smíšenou čtyřhru. Ačkoliv je badminton individuální sport, má také soutěže družstev.

Jaké dovednosti si mladí hráči postupně osvojují, pokud k vám přijdou do klubu?

Ranné mládí je o obratnosti a rychlosti, postupně přijde výbušnost a když hráč dozraje, přichází vytrvalost a síla.

Jak jsou na tom dnešní děti z hlediska jejich fyzického stavu?

Děti se dělí na talentované, které mají pohyb daný v genech a rozvíjejí se přirozeně, a na ty, kteří se pohybovým dovednostem musí naučit. Moderní technika přinutila děti víc sedět, dívat se na obrazovky a tím pádem ji chybí pohyb, který jsme měli my, když jsme byli malí. Dětem tak chybí základní výbušnost a obratnost. Jedná se o celosvětový problém. Proto klademe důraz na to, abychom děti správně naučili základní dovednosti, třeba běhat pozadu, což není úplně přirozené. Myslím si však, že tak špatné, jak je to někdy prezentováno, to zase není.

Za rozhovor děkuje redakce Jihočeského Kurýra

Extraliga – střípek z Motoru

konečně to začalo….Po úvodním nadšení a slušného začátku přišla studená sprcha pro všechny z tábora Motoru…jeden člen v realizačním týmu je pozitivní na Covid-19….Karanténa, přerušení společné přípravy. Pro někoho problém, pro hokejisty zas tak ne, dokáží se přizpůsobit.

Trenéři hráčům naordinovali tréninkové dávky na doma a po 14 dnech se s hráči opět sešli na společné přípravě. Pravda, ideální to není ale aspoň že tak. Po několika trénincích tu byl první zápas  proti soupeři z Extraligy a hned žádní nazdárkové – Sparta Praha….

Zápas to byl klasický, přípravný, trošku i na vedro ospalý ale úvodní trefa patřila Motoru, po dorážce se beckhendem trefil mladík Matouš Hrubec ročník 2001. Poté Motor ještě 4 minuty před koncem zápasu vedl 2-1, ale Sparta tlačila a po zásluze potrestala malé chyby v obraně a utkání otočila na 3-2, poslední 2x branky byly do prázdné, kdy trenéři chtěli hrát power play bez brankaře, což se dvakrát nepodařilo a domácí potrestali…

První zápas v nové sezoně, příprava, co říci?

Golmana máme super, bude stabilní oporou a spolu s kolegou Strmeňem budou vyrovnanou dvojkou která se bude podporovat.

Obrana taky slušná, je v ní zkušenost i dravé mládí, uvidíme, jak to půjde v sezoně, na prvním zápase byla vidět malá zaváhání, která se v nejvyšší lize trestá brankou. Na to jistě trenéři budou apelovat při rozborech videí po zápasech.

Útok je také slušně poskládaný, žádní borci a bombarďáci se zkušenostmi z Extraligy, ale vyrovnaný tým z bojovníků, kteří mají slušné potenciály do budoucna a když se v letošní sezoně nesestupuje, je pro tým a klub výhodou, že se hráči obehrají, získají zkušenosti a bude to jen lepší.

Velké pozitivum v sestavě se Spartou bylo i to, že v kádru bylo 9-10 hráčů, kteří jsou z Jižních čech, a několik přímých odchovanců z Motoru, což mě osobně dělá radost, protože jsem 3 nejmladší kluky v kategorii žáků trénoval.

Sport a Covid-19…mám trošku obavy z pohledu veřejnosti na vir, na hysterii ohledně testování, a jakým způsobem se vše prezentuje v médiích, kde je opravdu masáží při hlavních zprávách v TV, kde je pokaždé několik týdnů 5-10min. jen o Covid-19, kolik přibylo nemocných, kolik umřelo, srovnávání atd…….Každý, kdo se jen trošku bojí o své zdraví je ovlivněn, aktivně jde na testy a když je pozitivní – i když mu skoro nic není, následuje karanténa, trasování a uzavření snad všeho kde byl…Dle mého názoru je vše zveličeno, nafouknuto aby se vyvolala panika a lidé se báli…

Když jsem nemocný, vezmu si léky, zůstanu také min. týden doma a nikam nechodím abych nikoho nenakazil. Nenechám se testovat, budu mít klid na lůžku jako při chřipce….Jiná věc je, že se musejí chránit senioři a lidé po úrazech atd., ale to by mělo být automaticky zajištěno. Bojím se, že vnitřní prostory a sportovní akce budou do značné míry omezeny po delší čas, dle mého názoru se musí změnit náhled na Covid-19 a jeho testování a průběh léčby. Zamezit hysterii a omezování akcí všeho druhu, zbytečně netestovat a používat zdravý selský rozum….

Aleš Dvořák, Motor České Budějovice

Podpora mládežnického sportu je investicí do dětí a naší budoucnosti

Z podpory dětí a mládeže se již stalo takové tradiční téma a trochu klišé, které jen zohledňuje sportovní stránku věci a distribuci peněz obcí a kraje jednotlivým klubům.

Jako celoživotní sportovec, bych se na tuto podporu rád podíval z jiné stránky a to možná mnohem důležitější. Podporovat mládežnický sport, totiž není jen o podpoře pohybu, zdravého životního stylu našich dětí a vyplnění jejich volného času, ale především o důležité výchovné složce, která se nám již delší dobu z výchovy ve školách, rodinách a celkově ve společnosti vytrácí.

Při sportu děti získávají mnoho dovedností a to jak těch pohybových, tak i těch morálně volních vlastností, které jsou pro jejich další růst a zdraví společnosti mimořádně důležité. Mezi ty hlavní můžeme zařadit odpovědnost, vytrvalost, spolehlivost, sebeovládání, zásadovost, ale také sebekritičnost a cílevědomost. Nechtěl bych ani opomenout principy, které si mládež osvojí a na kterých by měla být společnost budována, jako jsou pravidla fair play, mantinely chování a stanovování hranic, ale také týmový duch a tah na branku s touhou po vítězství.

Sport měl vždy u nás velkou tradici, na kterou můžeme v celém regionu navázat. V Českých Budějovicích to byl vždy fotbal, hokej a volejbal, sporty které se zase všechny sešly v těch nejvyšších patrech ligových soutěží, ale nemůžeme zapomínat ani ty menší jako je karate, házená, kanoistika a další výběr je opravdu velký. V Táboře to byl vždy hokej a cyklistika, v Českém Krumlově skvělý badminton na světové úrovni, ve Strakonicích basketbal a vodní pólo….a mohl bych pokračovat napříč regionem. Nabídka a tradice jednotlivých klubů je opravdu velká a děti mají na výběr.

Důležitým předpokladem jsou ale také vzory a příklady které táhnou. V jižních Čechách jich máme opravdu hodně na té nejvyšší úrovni, počínaje olympijskou vítězkou Katkou Neumanovou, Karlem Poborským, mnoho zvučných hokejistů hrajících v NHL až po ty menší sporty a jejich sportovní esa.

Tohle všechno jsou tradice, spousta odvedené práce, na kterou musíme navázat a dětem umožnit, aby mohly pokračovat, měly prostředky, nástroje, motivaci, kde se hýbat, trávit volný čas, ale také pracovat na růstu své osobnosti. Považuji to za jednu ze svých priorit.

Dalibor Uhlíř, podnikatel, místopředseda Hnutí Trikolóra

Sociální služby

Sociální služby jsou poskytovány osobám, které nezvládnou vlastními silami, ať už z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, z důvodu krizové situace, v důsledku životních návyků a způsobu života vedoucího ke konfliktu se společností, nebo žijících v sociálně znevýhodňujícím prostředí, pečovat o svou vlastní osobu a stávají se osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby.

Mezníkem pro rozvoj sociálních služeb se stal rok 2006, kdy došlo ke standardizaci postupů v rámci poskytování jakékoli sociální služby. Od tohoto roku byly provedeny dílčí změny, které ale nereflektují aktuální situaci potřeby poskytování sociálních služeb obecně.

V poslední době se často hovoří o tzv. deinstitucionalizaci sociálních služeb. Jedná se o proces, ve kterém dochází k přechodu od ústavní (institucionální) péči o osoby se zdravotním postižením k péči poskytované v přirozeném prostředí. Cílem tohoto procesu je zkvalitnit život lidem se zdravotním postižením a umožnit jim žít běžný život srovnatelný s životem jejich vrstevníků.

Pokud je potřeba poskytování pobytové sociální služby a nelze tuto situaci zvládnout poskytováním terénní služby, měl by být více uplatněn vliv dětí u seniorů.  V minulosti bylo zcela běžné, že se rodiny postaraly o své blízké ve stáří, několik generací bydlelo ve stejném domě a prarodiče, když už nemohli pracovat, pomáhali s výchovou dětí. V dnešní době, bohužel však tyto vazby již nejsou běžné a zdá se, že se vytrácí běžná spolupráce a úcta mezi generacemi. Přitom důležitost právě těchto vazeb je pro obě strany nepostradatelná. Jak jinak naučit děti úctě ke stáří? Pouze přímým kontaktem je možné získat zkušenosti. Největším přínosem je získání respektu a úcty ke stáří, který v dnešní době opravdu chybí. Mezigeneračním setkáváním ale nezískávají zkušenosti jen děti. I pro seniory je setkávání s dětmi velmi přínosné.

Důraz by měl být kladen na rozvoj paliativní péče. Onkologická onemocnění představují v dnešní době nejvýznamnější zdravotní hrozbu v rámci Evropy. S chronickými nemocemi se potýká více než 80 % lidí starších 65 let a jsou zodpovědné za 86 % všech úmrtí, onkologická onemocnění jsou každoročně nově diagnostikována u téměř 4 milionů lidí. S ohledem na výše uvedené se paliativní péče jeví jako nezbytná odpověď na otázku, jak do budoucna těmto chorobám čelit.

Mgr. Lucie Zajícová

Vepřová játra po farmářsku

500 g vepřových jater
150 g farmářské slaniny  (jako „anglická“ obalená v paprice)
1 cibule
2 jarní cibulky nebo menší pórek
3 papriky (1x červená, 1x zelená, 1x žlutá)
2 tvrdá kyselá jablka
1 skleničku sterilovaných žampionů v rajčatové omáčce
sůl, čerstvě mletý pepř

Marináda: promícháme 3 lžíce oleje, 1 lžíci čínské sójové omáčky, 1 lžíci směsi koření a bylinek – mám koupenou na farmářském trhu (červená paprika, sušený česnek a cibule, mletý kmín, petrželová nať, bazalka, šalvěj, medvědí česnek a sůl – pochopitelně bez glutamanu)

Nejprve si očištěná játra nakrájíme na nudličky a smícháme s marinádou a necháme chvilku uležet, než si připravíme ostatní suroviny – papriky nakrájíme na nudličky, cibuli na tenčí měsíčky, jarní cibulku na kolečka a jablka na plátky.

Na pánvi opečeme na nudličky nakrájenou slaninu, přidáme cibuli a opečeme. Když cibule začne zlátnout, přidáme naložená játra i s marinádou a orestujeme. Přidáme ostatní suroviny kromě jablek, osolíme, opepříme, trochu podlijeme vodou a dusíme asi 15 minut. Přidáme jablka a ještě chvilku podusíme. Pokud máme radši hustější omáčku, můžeme zahustit bramborovým škrobem (cca 1-2 lžičky), který rozmícháme v trošce vody.

Jako příloha se hodí šťouchané brambory nebo rýže.

Dobrou chuť

Autor receptu: Andrea Paskerová

maminciny.recepty@seznam.cz

Důležitost kamionové dopravy

Celosvětová pandemie covid-19 ukázala v plném světle životní důležitost kamionové dopravy a nezastupitelnost a „zdravotní“ bezpečnost individuální osobní dopravy.

V České republice se neustále zdůrazňuje nutnost a důležitost dálnic, ale mnohdy se zapomíná na silnice nižších tříd.

V minulosti se údržba a rozvoj těchto typů komunikací zanedbával, nebo se na ně nekladl důraz a za jejich špatný stav se pouze svalovala vina na přetížené kamiony a nárůst osobních automobilů.

Nikdo už ale neřešil to, že tyto komunikace defacto kopírují původní cesty z dob Rakouska-Uherska a s moderní dopravou 21. století nemají nic moc co společného. Jejich údržba se v lepším případě soustředila jen na opravu nebo výměnu stávajícího svršku vozovky, ale už se nezabývala samotnými parametry silnic.

Po opravě, nebo po výměně asfaltu jsme byli mnohokrát svědky toho, že se silnice ještě více zúžila a stala se tak při míjení aut s traktory nebo autobusy ještě nebezpečnější.

Tyto staré komunikace, které jsou úzké, plné nebezpečných zatáček, nepřehledných horizontů, nepostačují pro moderní dopravu a pro rozvoj venkovských oblastí jsou už absolutně nedostatečné

Řešit tuto skutečnost se bohužel minulé reprezentace kraje pokoušely pouze omezením nebo zákazem nákladní dopravy, které ale vede ke snižování pracovních příležitostí na venkově a k zaostávání některých regionů.

Krajští úředníci mají stohy plánů a výkresů nových komunikací a obchvatů, které plánují už 40 i více let, ale které se nikdy nebudou realizovat. Kraj prostě jen plánuje do šuplíku. Tudy cesta nevedla, nevede a ani nepovede. Chceme dělat věci, které jsou jinde normální. Chceme normální svět. Bráníme normální svět.

Jiří Černý, podnikatel, Písek

Les potřebujeme všichni

Už od raných studijních let mne bavilo s batohem cestovat po světě a poznávat cizí kraje a tamní přírodu. Na mnoha místech planety jsem viděl  děsivé pohledy, jak se lidé chovají k vlastní krajině a hlavně devastují lesy. Právě při těchto cestách jsem si uvědomil, že nejdůležitější je se o ochranu přírody a lesa starat právě u sebe doma. Tam to nejlépe znám a něco mohu i ovlivnit. Je snadné mudrovat nad ničením lesů na druhém konci zeměkoule, ale člověk si hlavně musí nejprve zamést před vlastním prahem. Svůj první kousek lesa jsem si koupil skoro před dvaceti lety a začal se o něj starat. To jsem ale netušil, že stejně tak, jak jsem se slzami stál nad zničenou krajinou Madagaskaru, budu se stejným smutkem koukat z mého lesa na kopce bez lesů v naší zemi. Osobní vlastnictví v kombinaci s touhou se vzdělávat a naslouchat radám starších a zkušenějších mne naučilo pokoře k přírodě i snaze přenechat ji budoucím generacím v co nejlepším stavu.

Dnes s rodinou máme pár desítek hektarů lesa, o který se staráme a já osobně už nejsem tak chytrý, jak jsem byl ve dvaceti. Příroda chyby neodpouští, ale dá vám čas je napravit.

A stále se v ní musíme učit a vnímat jí srdcem.

U nás, v Jižních Čechách, máme zatím lesy krásné, ale ony bez naší lidské pomoci současnou kůrovcovou kalamitu těžko zvládnou. Musíme jim tedy všichni pomoci. Dnes slýchám odevšud: „Je moc smrku. Až to uschne, vysadíme les lepší, než hloupé generace před námi.“  Není to pravda, oni žili v době, kde si společnost takové lesy přála. Ti lesníci, byť s daleko horší technikou a technologií, se o ně uměli postarat a uměli je ochránit a navíc oni s tím lesem žili a nežili z něho jako doba dnešní.

Nejstabilnější je les druhově a věkově pestrý, nesmíme tedy nechat zničit ty staré stromy, a to ani broukem a mnohde ani zbytečně motorovkou. Ono v tom lese možná ty mladé stromky poslouchají rad starších s větší pokorou než my. Jen my jim zatím nerozumíme.

Les nám přináší kromě dřeva, hub, lesních plodů i neskutečnou škálu dalších zdánlivě neviditelných funkcí. Umí zadržet vodu v krajině, umí krajinu ochladit a umí toho prostě moc.

Bylo by třeba si tedy vážit i každého vlastníka lesa, ať je to soukromník, obec či stát, když v něm správně v souladu s přírodou hospodaří. Je potřeba, aby ho i společnost za to odměnila. Každý si totiž můžeme do lesa zajít na houby a maliny, ale ten vlastník je ten, kdo nese všechny náklady s tím spojené. Já jsem zapřísáhlý odpůrce eurounijních dotací, plných byrokracie propletené s neskutečnou korupcí a plýtváním. Podpora vlastníků by se měla řešit platbou za plochu lesa a správné hospodaření. Ťukám to do kalkulačky a  koukám, kolik peněz ještě zbude a těch lidí co nebude muset zbůhdarma sedět v kancelářích dotačních přerozdělovačů a budou moci sázet stromky a o les se starat.

Od vás, kteří jste dočetli až sem, budu lesy pozdravovat, stromy pohladím, a když budete mít cestu kolem, zastavte se. Rád vám o nich popovídám a ukáži, jaká je síla přírody.

Richard Štengl

Pečivo ze Srnína je od A do Z jihočeské

Od začátku do konce jihočeské. Tak by se dalo charakterizovat pečivo ze Srnína. K jeho výrobě se používá mouka z vlastního mlýna ve Veselí nad Lužnicí, horská voda z Kleti a další lokální suroviny. O více než šedesátileté tradici Pekárny Srnín hovořili její jednatel Josef Bukovský junior a prokurista Ing. Josef Bukovský starší.

Čerstvý chléb, křupavé rohlíky, sladké koláče i cukrářské výrobky, které mohou zákazníci ochutnat ve vašich téměř dvaceti prodejnách po jižních Čechách. Na co sázíte při jejich výrobě?

Pekárna svými výrobky navazuje na nejlepší tradici českého pekařství. Neustále investujeme do nového strojního zařízení, které se spolu s osvědčenou technologií výroby a tradičními recepturami podílejí na vynikající kvalitě našeho pečiva. Zásobujeme zejména okresy České Budějovice, Český Krumlov, ale zasahujeme i do okresů Prachatice, Jindřichův Hradec a Tábor. Od letošního června je vyrábíme v rámci jedné společnosti Pekárna Srnín, s. r. o., která vznikla spojením společností VESCO, spol. s. r.o., provozující Mlýn Veselí nad Lužnicí, a K III, spol. s. r. o., (Pekárna Srnín).

V Českých Budějovicích je známá zejména vaše cukrárna U Kláštera. Tam držíte i nezvykle nízké ceny nápojů, které si lze k vašim cukrářským výrobkům objednat. Je to vůbec v dnešní době možné?

Cukrářské výrobky z Pekařství a cukrářství U Kláštera v Piaristické ulici v Českých Budějovicích skutečně znají zákazníci i za hranicemi zásobovaných okresů. Jsou denně čerstvé a kvalitní. A protože je pro nás zákazník na prvním místě, snažíme se ho potěšit příznivou cenou doplňkového sortimentu. Je ale pravdou, že v centru Českých Budějovic jsme jedinou takovou cukrárnou.

Vyrábíte i trvanlivé pečivo. Které je nejoblíbenější?

Velmi oblíbené jsou srnínské medové perníky, které obsahují 5,5 procenta včelího medu, a dále linecké třené pečivo a k pivu jsou oblíbené tradiční srnínské tyče a zelňáky.

Ve vašem sortimentu zákazníci nenajdou jen pečivo a cukrářské výrobky…

Nově jsme rozšířili sortiment o výrobu lahůdek, zejména chlebíčků, salátů, pomazánek a baget, které nabízíme především v síti osmnácti vlastních podnikových prodejen. Zde si také můžete objednat třeba svatební dort nebo dort na oslavu narozenin.

Vaše výrobky se pravidelně umisťují na čelních místech soutěže Chutná hezky Jihočesky. Kdo stojí za tímto úspěchem?

Jedná se o týmovou práci všech našich téměř 200 zaměstnanců. A můžeme se pochlubit i dokonale zvládnutou distribucí, při které dbáme na životní prostředí, jelikož pečivo rozváží naše vozidla s pohonem na zemní plyn.

Istanbulská úmluva fatálně podceňuje biologickou podstatu našeho živočišného druhu

Když vynecháme tu spoustu negativních emocí, které nám v tomto roce poskytuje koronavirová pandemie, stále zůstane několik politicky hodně zajímavých fenoménů, dokola omílaných našimi málo tvořivými masmediálními zdroji. V poslední době se do popředí zájmu dostala tak zvaná Istanbulská úmluva. Jde o ideologický paskvil, vyprodukovaný Radou Evropy (neplést s Evropskou Unií, která ovšem tu úmluvu také podporuje).

Jde o poměrně stručný text, který se tváří jako by měl jediný cíl, a tím má být boj proti násilí páchaném na ženách. Nic proti této ušlechtilé myšlence, každé násilí je věcí odpornou a trestuhodnou. Nejen tedy násilí na ženách.

Istanbulská dohoda je ovšem ideologicky zcela jednostranná, protože tvrdí, že jediným zdrojem násilí vůči ženám jsou muži. Jako by si ženy navzájem nikdy neublížily. Jde tedy o ujednání, směřované proti mužské agresivitě. Materiál je vypracován zcela v duchu nevědecké „genderistické“ koncepce lidské sexuality. Dohoda se domnívá, že hlavním zdrojem agresivity mužů je jejich výchova v mužské identitě. Proto jedna z nejdůležitějších zásad, ke které Dohoda zavazuje, je výchova dětí v jakémsi sexuálně neutrálním duchu. Tedy nerozlišování mezi chlapcem a dívkou.

Jde o propagaci ideje, kterou někteří progresivisté v Evropě i Americe již řadu let praktikují. Z hlediska sexuologie, založené na důkazech, jde vlastně o prastarou myšlenku, že člověk se rodí coby „tabula rasa“ (nepopsaná deska) a vše, co představuje, jej naučí výchova. V tomto pojetí pak spíše „nevýchova“.

Jde o fatální podcenění biologické podstaty našeho živočišného druhu. Istanbulská úmluva se mylně domnívá, že budou-li nové naše generace dětí vychovávány v duchu jakéhosi „unisexu“, že ubyde násilí. Nicméně agrese vůči komukoliv je ve vyspělých společnostech trestným činem, který musí být exemplárně trestán a jeho nejlepší prevencí je výchova mladých lidí k základním etickým hodnotám.

Cílem není tedy žádná genderistická reforma nýbrž úcta k tradičním hodnotám a výchova k respektu vůči našim kulturním zásadám. Vážím si proto všech politiků, kteří nesmyslné zásady té Istanbulské úmluvy odmítají.

Je myslím hodně důležité, zachovávat si zdravý rozum a nezpochybňovat biologickou přirozenost člověka. Všechny ty desítky různých tak zvaných „pohlaví“, ke kterým nás ta podivná Úmluva vede, nejsou nic jiného, než podivínské plody lidské spekulace a pseudofilozofování.

Půvabná je pak také představa o tom, že dodržování popsané unisexuální výchovy dětí a vůbec dodržování jakési „stejnosti“ mužů a žen má kontrolovat u států, které Úmluvu přijmou, jakási všemocná komise vybavená nejen diplomatickou imunitou, ale také vševědoucností.

Hodně mediálního prostoru zaplňují úvahy pestré škály expertů, které hrozí dramatickými problémy v nedaleké budoucnosti. Hrozby jakousi velkou ekonomickou krizí mají nepochybně své racionální důvody. Zdá se, že korona virová pandemie je dnes jen jedním z faktorů.

Již před tím množivým virem se objevovaly varovně vztyčené prsty odborníků, které poukazovaly na dekadentní tendence euroatlantické civilizace. Naším hlavním rizikem je rozvrat tradičních hodnot a vysoká přilnavost postmoderní civilizace k progresivistickým ideálům těch politických kruhů, které se snaží vnutit nám jakási nová náboženství s novými svatými osobnostmi. Úcta, se kterou Evropská Unie vzhlíží k ekologickým a genderistickým extrémům, stejně jako ignorance rozumných ekonomických zásad, to jsou myslím hlavní rizika nové krize kulturní a sociální.

Také v oblasti sociální a ekonomické politiky bychom se měli držet zdravého rozumu. Malý příklad poskytuje moje zkušenost. Před deseti lety jsem měl příležitost, diskutovat s odborníky jedné z předních německých automobilek o nových evropských předpisech pro regulaci automobilových emisí zejména pak dodnes tak sledované produkce kysličníku uhličitého, do kterého se normy EU zejména zakously. Přední automobiloví experti byli již tehdy přesvědčeni, že stále se stupňujícím požadavkům politiků nelze technologicky vyhovět. Překvapilo mne, že ani neuvažovali o odmítnutí nesplnitelné regulace S německou kázní se do vývoje nových technologií pustili. Myslím, že předním výsledkem tohoto snažení o nesplnitelné, se dnes staly státem podporované a užitkově složité elektromobily. Obávám se, že svatá Gréta ani s tím spokojena nebude.

Mezi našimi politiky bychom tedy měli podporovat ty, kteří nezavírají oči před skutečností a před myšlenkami, založenými na faktech, nikoliv na snaze silou svých myšlenek, založených na divokých spekulacích, měnit svět. Jak pravili klasikové dostatečně zprofanovaného marxismu, nyní prý nejde o to, svět poznávat, musíme svět měnit. My dříve narození si pamatujeme, kam ty fanaticky podporované změny vedly.

K pandémii COVID-19 mohu říci jen to, že neskončila a její konec není v dohledu. Nedoporučuji tuto chorobu podceňovat. Již i sousední Rakousko znovu zavedlo povinné roušky v obchodech a jiných uzavřených prostorech. Největší rizika šíření viru nepochybně plynou z častého cestování a také z navštěvování větších shromáždění kulturních sportovních i zábavních. Z epidemiologického hlediska je jistým překvapením, že inkriminovaný virus se nedaří zastavit ani letními vedry a slunečními paprsky. Buďme tedy opatrní, neodmítejme roušky ani desinfekce rukou.  Opatrnosti, jak je zřejmé, nikdy nezbývá.

Z pohledu na odpovědné státní orgány se mně po celé měsíce zdají neobyčejně pasivní naše četné zdravotní pojišťovny. Nedovedu si představit, že by třeba při epidemii tyfu pojištění lidé většinou sami platili příslušné testy. Jak se zdá, u COVID—19 je to považováno za zcela normální. Také chronická ignorance našeho Ministerstva zdravotnictví ve vztahu k České lékařské komoře je v tomto punktu zřejmá a málo srozumitelná.

Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.