RECENZE: Tmavomodrý svět Jana Wericha

Po životopisném pohledu na Medu Mládkovou měla v pondělí premiéru další hra stejného tvůrčího týmu s prostým i výmluvným názvem Werich. Na letní scéně pražského Musea Kampa ji nastudovala režisérka a choreografka Adéla Laštovková Stodolová podle scénáře Daniely Sodomové.

Zdroj a více: Novinky.cz

Zkáza Velké Tartarie – 1. část (pod článkem odkaz na celou desetidílnou sérii zveřejněnou původním zdrojem)

Poznání světa díky moderním teoriím pokročilo mílovými kroky. Ne tak školní osnovy. Zde se stále dozvídáme o naší minulosti dogmata, která ve velké míře zkonstruovali dle míry svého poznání učenci konce 18. až počátku 20. století. Doposud se věří, že amazonské pralesy byly v jižní Americe od nepaměti. Satelity a další metody odhalují, že pod zeleným příkrovem se nacházejí města, umělá jezera, komunikace… O tom ale až někdy příště.

Nyní něco o zmizelé civilizaci Sibiře. Ještě za Marco Pola byly na Sibiři (mapy z té doby jsou stále v encyklopediích z té doby! – například britské) města, přístavy, polnosti. Nyní je tam les. Les ale starý pouze 200 let (přes moře v Kanadě je ten samý les starý okolo 1000 let). Na goole maps lze nalézt podél hranice s Čínou a Mongolskem mnoho základů obrovských pevností, těch které byly v 18. století považovány za ty nejmodernější.

Nakonec i když my Češi nejsme Slované, ale původní starousedlíci našeho území, slovanskou řečí díky různým historickým zvratům aktuálně mluvíme (… a zdá se že pomalu přecházíme na angličtinu!?). Kde se však vzala tato výrazovými prostředky ve světě naprosto nejmohutnější jazyková soustava? Čeština díky tomu, že přebrala mnohé z gramatiky i slovní zásoby germánů a ponechala si některé z prapůvodní kelštiny, má přitom světový prim. Že by takto dokonalý jazyk vyvinuli kočovné klany praslovanů, ke kterým patřili i naši Přemyslovci? To asi ne.

Již dříve jsme na Kurýr IN zveřejnili podobné téma s rozhodným nejnovějším zpochybnění teorií o tom, že egyptské pyramidy postavili faraoni jako své hrobky pomocí pazourku, měděného dlátka a saní tažených armádou otroků. Nyní tedy o velké Tartárii, civilizaci, která musela zaniknout relativně nedávno. To je v době, kdy Napoleon počátkem 19. století dobýval Moskvu.

 

15. ledna 2013 ruský prezident Vladimír Putin v Ruské geografické společnosti slavnostně otevřel nový archív, kde jsou veřejnosti zpřístupněny  mapy Tartárie.
Asi se ptáte, co je na tom tak zajímavého. Je a hodně. Tímto aktem dal světu na srozuměnou, že Rusko se vydává na cestu odhalování své skutečné, nezfalšované historie, protože si je vědomo toho, že národ, který svoji historii nezná, nemůže mít ani budoucnost.
Současná oficiální historie, jak je učena v ruských školách, byla vytvořena v průběhu 18. – 19. století a byla sepsána v souladu s biblickou koncepcí historie na zakázku Romanovců. Už jen přechodem z původního kalendáře (počítaného od podepsání míru ve Hvězdném chrámu) na kalendář juliánský se historie říše zkrátila o více jak pět a půl tisíce let!
V Ruské federaci už proto pracují na zcela nové koncepci vzdělávání a přepisují se učebnice, které pro tuto většinově slovanskou zemi v posledních dvaceti letech tvořily ze zcela „nezištných“ důvodů západní vzdělávací instituce.
A myslím, že ani mnozí z vás nikdy neslyšeli o největším státním útvaru na Zemi za dobu nám známé historie. Učili jsme se sice o slavném Egyptu, Perské říši, říši Osmanské či Římské – ale to všechno byly drobečky proti obrovské slovanské říši, která v průběhu věků nesla názvy Rassénie, Skýtie a nakonec Tartárie.
Tím spíš je překvapující, že tato země nenalezla jediné zmínky v oficiální historii!
Abychom tuto mezeru trochu zaplnili, což bychom jako Slované určitě měli, nabízíme výtahy z obsáhlých statí Jeleny Ljubimové a Dmitrije Mylnikova.
(Vlabi)

 

Po nesmírně dlouhou dobu existoval na Zemi obrovský státní útvar, který se rozkládal na několika kontinentech. Miliony jeho obyvatel vytvořily svébytnou kulturu založenou na duchovních a mravních kvalitách člověka, na úctě k předkům a spravedlnosti, úctě k rodině a lásce k vlasti.

Tato země se objevuje na mnoha starých mapách.

Velká Tartárie.

Kdo ji obýval?

Původně v Tartárii žili převážně Tartaři. Vysocí, rusovlasí, bílé pleti, lidé s očima modré, zelené nebo šedé barvy. Slované-Árjové. Rusové. Přátelští a laskaví v dobách míru, stateční a nemilosrdní v bitvě, spravedliví a soucitní ve dnech vítězství a vytrvalí během protivenství. To proto, že chránili morální čistotu a víru svých Předků. Od Uralu po Aljašku. Od Nové Země k Tibetu.

Ještě na prahu novověku to byla podle prvního vydání Encyclopedie Britannica největší říše na světě:

mapa z Encyklopedie Britannica, rok vydání 1771

„Tartárie – ohromná země v severní části Asie ohraničená Sibiří na severu a západě se nazývá Velká Tartárie. Tartaři žijící jižně od Moskovie a Sibiře se nazývají Astracháni, Čerkezové; Dagestánci žijí na severozápad od Kaspického moře; Kalmyckými Tartary jmenují ty, co obývají území mezi Sibiří a Kaspickým mořem; Uzbečtí Tartaři a Mogulové obývají zemi severně od Persie a Indie; a nakonec Tibetští Tartaři žijí na severozápad od Číny.“ (Encyklopedie Britannica, první vydání, díl 3. Edinburgh, 1771, s. 887)

To platilo až do 18. století.
Pak jakoby mávnutím proutku zlého čaroděje – Tartárie zmizela.

Zmizela z map, z knih, vzpomínek. Zmizela i z dalších vydání Encyclopedie Britannica. Prostě – není.

Proč toto velké impérium po sobě nezanechalo několik méně významných států, jak je to obvykle v případě rozpadu jiných impérií?
A kam se poděly miliony jeho obyvatel?
Proč v učebnicích dějepisu nenajdeme o tomto úžasném územním celku ani zmínku?
A… co to bylo za „malou dobu ledovou“, která proběhla před 200 lety?

O Tartárii 200 let nikdo neslyšel. Dokud se neobjevila práce akademika Fomenka „Nová chronologie“, která navrátila do vědeckých kruhů množství svědectví o existenci tohoto státu. Největšího ze všech, které kdy na naší planetě existovaly.

Přirozenými hranicemi říše, kterou dnes známe jako Tartárii a která v dávných dobách zabírala téměř celou severní polokouli, byly břehy oceánů. Přitom tři z nich – Ledový, Tichý a Atlantský – byly ve skutečnosti jejími vnitrozemskými vodami.

Na evropsko-asijském území víme o několika provinciích této obrovské državy. Jmenujme alespoň některé z nich: Na západě to byla Moskevská Tartárie / Moskovie / Russie. Na jih od ní, na území dnešní jižní Ukrajiny a Krymu byla Malá Tartárie. Uprostřed asijského kontinentu na mapách nalezneme centrální Velkou Tartárii končící na severu až u břehů Tartarského moře (Severního ledového oceánu) a na východ od Kaspického moře zhruba na území dnešního Turkmenistánu Nezávislou Tartárii. Od Velké čínské zdi na sever se táhla Čínská Tartárie a tam, kde bychom dnes našli Mandžusko, byla dříve Tartárie Mogulská.

Tartárie v 16. století.

Mapa z roku 1754.

V roce 1703 založil Petr I. Sankt-Peterburg, který se o devět let později stal hlavním městem. Čeho? Vždyť až do roku 1721 ležel na území Švédska! Nicméně západní mocnosti jej plně podporovaly, a tak nově vzniklé „Ruské imperium“ začalo svůj útok na Moskovii.

Za následujících sto let Tartárie utrpěla řadu těžkých porážek a byla tak nucena přiznat ztrátu některých částí svého teritoria: na jižním Uralu, v severním Přikaspicku a jihozápadní Sibiři, v centrální a severo-východní Indii a na východním pobřeží Severní Ameriky. V současné době jsou rozličné epizody této války, v podstatě světové svým rozsahem a důsledky, známé jako potlačení Pugačevova povstání, přisvojení Sibiře, kolonizace Indie a válka za nezávislost britských kolonií v Americe.

 

Na počátku 19. století (to už na carském trůnu dvě stě let úřadovali Romanovci) tak prakticky mizí centrální Velká Tartárie a přes celou severní část Asie až na Kamčatku se táhne – Ruské impérium.
V průběhu těchto staletí obyvatelstvo evropské části Tartárie podlehlo zhoubnému vlivu monoteismu (judaismu, křesťanství, islámu) a ponořilo se do krvavých hrůz náboženských dobyvačných válek, politických intrik, povstání a revolucí. A oddělilo se od Asie. Nedokázalo odolat náporu nových světových náboženství a uchránit mravní čistotu a víru svých Předků. Hranice mezi původní zemí a novým Západem běžela od Severního ledového k břehům Indického oceánu, podél Uralu, břehů Kaspického moře a vrcholků Zagroza.

Tartárie tedy utrpěla vojenskou porážku a územní ztráty.
No a co? Takové ztráty nemohly způsobit zánik tak velké državy! I kdyby porážka dala vzniknout těžké vnitřní krizi, tak žádná vnitropolitická krize nemohla způsobit rozpad Tartárie, protože národ obývající Asii ještě před pár staletími byl soudržný a dokonale homogenní. I po stránce národnostní, i po jazyku a po vyznání.

Aby bylo možné zničit Tartárii, bylo nutné nejdříve zničit její lid. Všechen! Do posledního člověka! Ale k tomu nikdo neměl sílu. Ani Británie, ani noví „Moskoviové“. Ani jejich koalice. Dokonce ani kdyby do té koalice vstoupila celá Evropa.

Jen znamenitý vojevůdce Alexandr Suvorov, který se účastnil porážky Pugačeva a osobně ho eskortoval do Moskvy, mohl tartarským vojskům způsobit hlavní porážku. A zřejmě také způsobil. Za což byl i vyznamenán zlatým mečem s briliantovou rukojetí (cena takového meče se rovnala ročním nákladům na celý pluk). A získal i několik vysokých ocenění – i když oficiální historiografie o tom mlčí. Jak ryba. Přesněji – skrývá historii tartarských válek Moskovie za války s osmanskými Turky a dalšími krymskými chány.

Tartárie o svá území musela bojovat nejedno století. Ale nikdo ji nemohl s konečnou platností zničit. Například Osmanská říše, dokonce i v době svého rozkvětu desetkrát menší než Tartárie, mnohokrát utrpěla porážky v bitvách, prohrávala války a ztrácela území, ale z politické mapy světa nikdy nezmizela. Narozdíl od Tartárie, která byla vymazána nejen z mapy.
Tartárii vymazali i z povrchu zemského.

Spolu s lidmi, jejím obyvatelstvem.

 

Zdroj: (©)2015 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

zdroje:
http://www.kramola.info/vesti/letopisi-proshlogo/gibel-tartarii
http://www.kramola.info/vesti/neobyknovennoe/kak-pogibla-tartarija-chast-3

http://www.peshera.org/khrono/khrono-08_2.html#02
http://www.kramola.info/vesti/letopisi-proshlogo/versija-rekonstrukcija-sobytij-18-19-vekov

historické mapy ve vysokém rozlišení:
http://www.helmink.com/Antique_Maps_Search.html 
http://www.geographicus.com/ 
http://tartarie.cz/mapy/ 
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/95/Fra_Mauro_World_Map%2C_c.1450.jpg 
http://www.smoliy.ru/antique_maps.php
http://dlib.rsl.ru/viewer/01003340081#?page=39
https://yadi.sk/d/lRW9Do_2KCS58
http://rodonews.ru/news_1331399000.html
http://masterok.livejournal.com/1365905.html

Laterna magika připravila premiéru pro děti i krátký taneční film

Červen je v Laterně magice nabitý. Soubor představí publiku novou premiéru pro nejmenší diváky od 4 let a zpřístupní online taneční film, který vznikl v uplynulých měsících. Inscenace pro rodinné publikum Zázrak (s)tvoření vznikla pod režijním vedením Radima Vizváryho. Premiéry proběhnou 24. a 25. června a první reprízy hned v sobotu 26. června. Krátkometrážní film z žánru dance for camera s titulem New Normal si budete moci online pustit již od 14. června. Snímek choreografky Nataši Novotné a režiséra Jakuba Jahna zahajuje novou programovou řadu, Laterna for Camera.

Zdroj a více: I-divadlo.cz

Radní kraje a Českých Budějovic dnes jednali společně. Mluvilo se o odpadech, dopravních stavbách i kultuře

Strategická témata pro Jihočeský kraj i město České Budějovice dnes dopoledne na společném zasedání projednávala krajská a městská rada. „Týkalo se to věcí, které bychom měli řešit společně. Já osobně bych byl rád, abychom se setkávali častěji, než tomu bylo v minulosti. Bez ohledu na politickou reprezentaci,“ zmínil jihočeský hejtman Martin Kuba.

Zdroj a více: Jcted.cz

Školy bez roušek i pět tisíc účastníků na kulturních akcích. Podívejte se na nejpodstatnější změny v opatřeních

Pondělní jednání vlády přineslo několik změn v opatřeních proti šíření koronaviru. Žáci a učitelé mohou nově odložit roušky při výuce i ve Zlínském, Jihočeském a Libereckém kraji. Změny se dotknou také maloobchodu a kulturních akcí. Podívejte se, jaké nejpodstatnější změny nás čekají.

Zdroj a více: Budějcká drbna