Čeká nás velké zdražování. Inflace bude podle ČNB atakovat rekordní 4 procenta

Češi se musí připravit na další vlnu zdražování. Podle nové prognózy České národní banky dosáhne inflace na konci letošního roku až na 3,8 procenta. Nárůst spotřebitelských cen tak bude vyšší, než centrální banka předpokládala v prognóze z letošního května, a to o sedm desetin procentního bodu. Podle ekonomů však nejde o velké překvapení.

„Nová prognóza není žádným překvapením, jde o důsledek pandemie nemoci covid-19. Doplácíme na to, že vláda zachraňovala zaměstnanost na úkor rostoucího dluhu. Nezaměstnanost nestoupla a poměrně vysoké zůstaly i mzdy. Neproběhla krizová očista ekonomiky a Češi se musí nyní připravit na inflaci, jakou dlouho nezažili,“ říká hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Pro Jakuba Seidlera, hlavního ekonoma České bankovní asociace, jde o překvapení jen částečně. „Očekávaná inflace v závěru letošního roku bude podle nové prognózy mírně vyšší, než jsme předpokládali. Na druhou stranu už jarní prognóza centrální banky čekala inflaci na konci letošního roku nepatrně nad hranici tří procent.“

Letošní celková průměrná inflace za všech dvanáct kalendářních měsíců by měla činit tři procenta. V příštím roce se pak má celková průměrná inflace pohybovat kolem 2,8 procenta. V předchozí květnové prognóze však centrální banka odhadovala letošní průměrnou inflaci na 2,7 procenta a pro příští rok pak počítala s 2,4 procenty.

Podle Lukáše Kovandy je důvodů vyšší očekávané inflace celá řada a většina z nich souvisí s koronavirovou pandemií. „Celý svět nyní dohání ztracený loňský rok. Týká se to i výrobních procesů, které byly až donedávna kvůli striktním opatřením proti šíření viru zpomaleny. Všichni chtějí rychleji vyrábět i stavět. Některé důležité komponenty, jako čipy do aut, však chybí. Stále zuří i přepravní krize, chybí třeba kontejnery. Zdražovat se bude i kvůli zelené revoluci ze strany Evropské unie. O desítky až stovky procent stoupne cena oceli, cementu, hliníku, elektřiny nebo letenek.“

Zdroj a celý text: idnes.cz

Proti elektromobilům se postavilo 171 vědců, jejich výhodnost je prý jen chyba ve výpočtu

Trochu to připomíná hlavní zápletku seriálu Návštěvníci, ve které se zjistilo, že složitě řešený problém vlastně neexistuje. 171 významných vědců existenci problému nerozporuje, za špatný výpočet ale označuje údajné řešení.

Prakticky dennodenně je nám elektromobilita předkládána jako jediné řešení probíhající klimatické krize. Pokud bychom žili v ideálním světě, dalo by se s takovým tvrzením i souhlasit. Ostatně si jen stačí představit, že přes den se nám slunce opírá do solárních panelů a nabíjí wallboxy, abychom z nich mohli přes noc dobít baterie aut. Jenže Slunce se občas schová za mraky a ani jiné obnovitelné zdroje nestačí pokrýt poptávku po energii. Pokud tedy bude spotřeba narůstat, nebude možné vyřadit ze hry uhelné elektrárny. Místo toho se jejich produkce jen navýší.

 

Něco takového si dokáže spočítat pomalu i malé dítě. Není tedy vlastně až tak překvapivé, že se proti nucené elektromobilitě staví stále více oborníků. Nově nicméně došlo na opravdu historický počin – šéfce Evropské komise Ursule von der Leyen, stejně jako jejím kolegům, byl zaslán otevřený dopis, pod který se podepsalo hned 171 vědců. Právě z toho důvodu již nelze jejich tvrzení zlehčovat, neboť nemáme zprávy o tom, že by podobná hromadná akce proběhla i mezi zastánci elektromobility. Místo toho spíše dochází k výňatkům z kontextu prací jednotlivých autorů.

 

Oč přesně jde? Zjednodušeně řečeno o praktickou aplikaci diferenciálního a integrálního počtu, který definoval již v 17. století Gottfried Wilhelm Leibniz. Na jeho práci je do značné míry postavena moderní matematika a byla použita třeba k tomu, aby se lidé dostali na Měsíc a zase zpátky. Stejně jako byl na jejím základě postaven slavný sanfranciský most Golden Gate Bridge. Jde nicméně jen o nejznámější příklady, Leibnizova teorie je jinak využívána napříč všemi obory.

 

Co se ovšem týče elektromobility, pak došlo k jejímu trestuhodnému opomenutí. A co je možná složitější, onen krok byl záměrný. O skutečných emisích spojených s elektrickými vozy totiž bez obalu ve svých interních materiálech mluví i Volkswagen, který je jinak velkým zastáncem alternativního pohonu. Nicméně do elektrifikace investoval již enormní finanční prostředky, aby mohl zatáhnout za nouzovou brzdu. A proto se na veřejnost dostávají pouze slova chvály.

Zdroj a celý text: autoforum.cz

 

 

Kdo by měl odejít z Evropské unie?

Poslední zasedání Evropské rady – summitu hlav států a vlád členských zemí Evropské unie – se neslo ve znamení frontálního útoku tzv. evropského Západu na Maďarsko.

Záminkou k tomu byl návrh maďarského (vnitrostátního) zákona, který by reguloval sexuální výchovu na školách. A který by speciálně omezoval a zakazoval propagaci homosexuálního chování a homosexualistickou propagandu vůbec zaměřenou na osoby mladší 18 let.

Ze strany maďarské vlády jde o naprosto legitimní návrh a požadavek, do kterého nemají Evropská unie a její orgány absolutně co mluvit. Jednak vzdělávací politika, školství a sexuální výchova nepatří mezi tzv. společné evropské politiky, ale jde o záležitosti ve výsostné gesci národních států – ale hlavně proto, že jde o zcela správný přístup i z věcného a obsahového hlediska.

Sexuální výchova, nebo propaganda sexuálních extrémů?

Sexuální výchova a osvěta směrem k dětem a mládeži má být totiž v první řadě věcí rodiny a rodičů, kteří si zvolí způsob, jakým budou své potomky informovat o těchto až intimních záležitostech. A to tak, aby to bylo v souladu s jejich založením, vírou, morálkou a přesvědčením. Škola zde má hrát čistě doplňkovou roli, a to v odborné, řekněme biologické či lékařské, sféře této problematiky.

A v žádném případě nemá ve školách, ale ani jinde ve veřejném prostoru, probíhat organizované ideologické působení (či spíše nepokrytý nátlak) na děti a mládež, které by bylo založeno na adoraci těch forem sexuálního chování, které představují nežádoucí odchylky od norem a hodnot, na kterých stojí po staletí naše společnost – i šance na její samotné zachování a rozvoj.

Těmito odchylkami jsou samozřejmě např. jak pedofilie, tak i homosexualita, ale i v poslední době i u nás všemožně propagované a pozitivně medializované záležitosti typu polyamorie, transgenderismu a dalších obdobných – a mnohdy pouze čistě módních – výstřelků.

Všechna tato sexuální specifika jsou předmětem politické agendy ultraliberálů a progresivistů, kteří je vydávají za lidská práva nové generace a snaží se o prosazení privilegií jejich nositelů do právních řádů evropských zemí. Za hlasité podpory Evropské unie, zejména pak její západní části.

Manželství není pro všechny!

U nás, v České republice, má tato neblahá praxe nyní např. podobu všemožného protlačování práva na tzv. „manželství pro všechny“, tedy tlaku na uzákonění institutu manželství i pro stejnopohlavní, především pak pochopitelně homosexuální, páry. Samozřejmě s argumentem, že jde o prosazování základních lidských práv homosexuálních občanů.

Manželství pro homosexuály ovšem není naplněním žádného lidského práva (natož práva základního), jak často uvádějí jeho mediální a političtí propagátoři a propagandisté.

Základní (a nezadatelná) lidská práva tvoří práva občanská a práva politická, jako je například právo na život, právo na vlastnictví, právo na svobodu projevu, právo na svobodu vyznání a svobodu sdružování či všeobecné volební právo.

Tedy práva, která nám nyní v demokratických politických režimech garantují ústavy a zákony – a práva, za která naši předkové třeba i pokládali své životy.

Mezi tato základní lidská práva rozhodně nepatří právo na změnu významu hodnot a termínů, na kterých stojí naše společnost stovky let – a na kterých stojí také náš mravní a etický řád. Jde mimo jiné o hodnoty, díky kterým jsme jako společnost, národ a stát přežili až do dnešního dne. Touto hodnotou je i manželství – neboli, což je ještě výstižnější termín, „svátost manželská“.

Mezi základní lidská práva tudíž rozhodně nepatří ani právo říkat jakémukoli mezilidskému vztahu manželství a ani právo do takového vztahu vstoupit – natož s posvěcením státu. Základním lidským právem není ani nějaké hypotetické právo mít v péči dítě. Naštěstí. Protože požadavek práva homosexuálů a homosexuálních páru na adopci dětí je už též nedílnou součástí progresivistické agendy.

Přirozená práva nebo umělá privilegia?

To, o co se pokouší předkladatelé návrhu na tzv. manželství pro všechny, není nic jiného, než bezohledné – na hranici zastrašování a vydírání – protlačování dalšího nároku, výsady či privilegia pro určité, do velké míry umělé, tentokrát sexuální, menšiny.

Což je neblahý trend, který naší západní křesťanskou společnost již po léta ničí a žene do záhuby. Stačí se podívat směrem za naše západní hranice.

Ano, každá lidská bytost, každý občan ve svobodné a demokratické společnosti má plné právo nebýt nediskriminován. Nebýt diskriminován v přístupu k základním lidským právům a svobodám na základě některých svých daností a charakteristik, například na základě své sexuální orientace. A nebýt za tyto danosti a charakteristiky trestán či pronásledován.

Český stát homosexuály nediskriminuje – na rozdíl od islámských států a islámského náboženství. A je v tomto smyslu velmi paradoxní, že mnohdy, nikoli vždy, se skupiny zastánců a propagátorů manželství pro homosexuály překrývají se skupinami zastánců a propagátorů multikulturalismu, přítomnosti islámu v Evropě či islámské imigrace do Evropy.

A bylo by i docela zajímavé, jak by dopadl hypotetický průzkum názorů na práva homosexuálů mezi muslimskými komunitami v některých zemích západní Evropy (například v Nizozemsku), jejichž předáci dnes peskují Viktora Orbána za nedostatečné vstřícný přístup k homosexuálům…

Požadovat – či uznat – manželství pro všechny tedy není projevem tolerance a rovnoprávnosti či touhy po nich, ale mnohem spíše další snahou o politickou expanzi nároků jednoho menšinového ideového proudu do veřejného prostoru a snahou být v tomto prostoru privilegován.

Je to snaha přinutit pod tlakem – a v podstatě, minimálně verbálním, násilím – ostatní občany k tomu, aby poskytli svůj souhlas k tomu označovat za manželství to, co ze silných, dobrých a přesvědčivých důvodů za manželství nepovažují. Protože to manželství reálně není a nikdy nebude. Nemůže být.

A nikdo by ve svobodné společnosti neměl být nucen, natož zákonem a státem, k tomu, aby popíral vlastní přesvědčení a jednal proti vlastnímu svědomí.

Proto návrh na manželství pro homosexuály nelze nikdy podpořit!

Sbohem a šáteček

A proto mají naši podporu Maďarsko a Viktor Orbán za své zásadové postoje, jimiž hájí křesťanské hodnoty a tradiční rodinu.

Nizozemský premiér Rutte, v reakci na maďarský zákaz propagace homosexuální agendy na školách, prohlásil, že Maďarsko už nemá v Evropské unii co pohledávat.

To lze brát i pozitivně, jako docela rozumnou výzvu hodnou následování. V organizaci, která upřednostňuje sexuální deviace před právem národů na sebeurčení a na vlastní cestu ve vnitřní a rodinné politice a před hodnotami, na kterých se Evropa zrodila a díky kterým (ještě) žije, žádný rozumný stát skutečně nemá co pohledávat.

A to ani Maďarsko, ani Česká republika.

Jana Pupavová