Zemřela francouzská herecká legenda Jean-Paul Belmondo

Zemřel herec Jean-Paul Belmondo. Bylo mu 88 let. Proslavila ho francouzská nová vlna, když se objevil v Godardově filmu U konce s dechem. Hrál v desítkách filmů, naposledy se v roli před kamerou objevil v roce 2008. Čeští diváci si ho oblíbili díky snímkům Bláznivý Petříček, Muž z Ria či Bezva finta.

„Nějaký čas už byl hrozně unavený. Odešel poklidně,“ uvedl hercův právní zástupce pro agenturu AFP.

Do paměti diváků se Belmondo, ve Francii přezdívaný Bébel, poprvé výrazně zapsal v roce 1960 filmem U konce s dechem Jean-Luca Godarda, čímž se zároveň stal výraznou hereckou osobností francouzské nové vlny. Nešlo však o jeho první film, ten natočil už o tři roky dříve.

Mezi nejznámější filmy s Belmondem patří komedie Zvíře, Muž z Acapulca, Nenapravitelný nebo akční krimi Profesionál, Policajt nebo rošťák a Bezva finta. Kromě nepochybného dramatického talentu si režiséři cenili i Belmondovy fyzické zdatnosti. Celou kariéru bez problémů vstupoval před jedoucí auta i vlaky. Svou kondici si udržel až do pozdního věku, kdy ještě v 65 letech vyskakoval z helikoptéry.

 

Zraněním se však nevyhnul. V osmdesátých letech se vážně zranil při natáčení krimikomedie Bezva finta, což ho vedlo k mírnému zvolnění tempa, se kterým v průběhu uplynulých let pracoval, stále však točil. Například s Claudem Lelouchem melodrama stárnoucího muže Cesta zhýčkaného dítěte, za něhož dostal Césara, či verzi Bídníků, jež se odehrává za druhé světové války.

Zdroj a celý text: idnes.cz

 

 

 

 

Markéta Šichtařová: Zelení v EU jsou naprostí kazisvěti. Nikdo neví, co šíleného se jim v hlavě vylíhne příště.

Oznámení Evropské komise, že očekávání spotřebitelské inflace v eurozóně v srpnu roste na 31,1 bodu z 30,0 bodu za červenec, je varovné v tom, že inflační očekávání mají značně sebenaplňující potenciál. „Jakmile lidé začnou počítat s tím, že inflace se usadí v ekonomice na delší čas, začnou podnikatelé automaticky preventivně zdražovat své ceníky, aby růst cen ‚předběhli‘ a nebyli těmi posledními, kdo zdraží. A tím se předpoklad růstu cenové hladiny začne naplňovat,“ vysvětluje Markéta Šichtařová, proč se inflace v eurozóně zabydluje asi jako dočasná okupační sovětská vojska.

Národní rozpočtová rada ve své červnové zprávě upozorňovala, že dosažení dluhové brzdy ve výši 55 procent hrubého domácího produktu, po jejímž překonání musí vláda předložit návrh vyrovnaného nebo přebytkového státního rozpočtu a fondů, hrozí v roce 2024. Tento čtvrtek však zveřejnila pravidelnou čtvrtletní zprávu o stavu veřejných financí a podle ní by k tomu mělo dojít o dva až tři roky později. Co tak zásadního se za těch pár měsíců stalo? Nebo byly ty minulé projekce chybné? Nemůže být chybná ta aktuální? Neztrácí tím NRR na věrohodnosti?

Rozpočtová rada vlády by naopak ztrácela na důvěryhodnosti, kdyby planě strašila ve snaze vládu nebo veřejné mínění někam natlačit. Vzpomeňme, jak sami statistici nedokázali dlouho určit, jak se vlastně vyvíjí HDP v době koronakrize. Takže pokud – například – Rada vychází z nepřesných údajů o HDP, těžko může budoucí HDP prognózovat, takže také může těžko říct, jak se bude vyvíjet poměr dluhu k HDP… A tak dál. Prognóza je prostě odhad budoucnosti, nikoliv popis budoucnosti, a to ještě natolik přesný odhad, jak přesná máme k dispozici čísla o minulosti. Stačí, aby vláda rozhodla o nějakém lockdownu, a všechno je úplně jinak.

My bychom si z toho neměli brát to, nakolik se Rada strefila v prognóze, že dluhové brzdy dosáhneme za dva nebo čtyři roky, ale to, že v srpnu byl dosažen nejhorší srpnový výsledek státního rozpočtu za dobu existence České republiky. To samo o sobě ukazuje, že veřejné finance jsou na tom bídně.

Česká národní banka zpřísnila podmínky fungování finančních domů v tuzemsku a podruhé v letošním roce přistoupila ke zvýšení sazby u takzvané proticyklické kapitálové rezervy, konkrétně o půl procentního bodu na 1,5 procenta. Dosáhne ČNB tím, že banky a úvěrové instituce budou muset odkládat stranou další miliardy navíc na ochranu před případnými problémy na trhu, ochlazení „přehřátého“ hypotečního trhu?

Ona teď ČNB horko těžko hasí požár, který sama rozpoutala už hodně dávno, první zárodky byly položeny už v době intervencí proti české koruně – už tehdy byly úrokové sazby vychýleny z jakési „normality“ a hypotéční trh se začal přehřívat. Snahy o jeho zchlazení jsou sice dobré, lepší než nic, ale budou fungovat jenom okrajově. V situaci, kdy se lidé bojí inflace, prostě budou do nemovitostí investovat, i když jsou již přehřáté.

Rozbití dodavatelských řetězců v důsledku pandemie, oživení globální ekonomiky i zdražování ropy a energií jsou prý hlavní příčiny toho, že spotřebitelské ceny nyní rostou rychlejším tempem než v posledních letech. Guvernér České národní banky Jiří Rusnok v rozhovoru pro Lidovky.cz ale uvádí, že zdražování je úplně normální, a hysterie kvůli tomu není namístě. I když sám očekává, že tu s námi inflace bude v souvislosti s oživením ekonomiky o něco déle, máme jeho chlácholivá slova opravdu brát tak, že se vlastně ani moc neděje?

Tento týden se ukázalo, že německý takzvaný harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP) podle zatím předběžných údajů v srpnu meziročně vzrostl o 3,4 procenta a meziměsíčně o 0,1 procenta. O měsíc dřív byl meziročně vyšší o 3,1 procenta. Neboli inflace zrychluje. Možná ještě horší zprávou je, že nejen že ceny rostou aktuálně, ale tento růst se zabudovává i do inflačních očekávání. To je dost zásadní zjištění. Konkrétně Evropská komise v pátek oznámila, že očekávání spotřebitelské inflace v eurozóně v srpnu roste na 31,1 bodu z 30,0 bodu za červenec. A tady pozor – inflační očekávání mají značně sebenaplňující potenciál.

Co tím mám na mysli? Tenhle sebenaplňující potenciál je v ekonomii celkem známou věcí. Dobře představitelný je třeba v případě runů na banky. Představme si, že se z nějakého důvodu rozšíří na trhu fáma, že nějaká banka je zralá na bankrot. Co udělá prozíravý střadatel? Ihned poběží své úspory vybrat. Co na tom, že banka je naprosto zdravá a zisková? Většina lidí bude uvažovat tak, že na každém šprochu pravdy trochu a co kdyby náhodou…? Klienti tak vezmou banku útokem. Protože ale banky na svých pobočkách nemívají tolik hotovosti, velmi brzy přestanou být pobočky schopné vklady vyplácet. Začne se šířit nová zpráva, tentokrát už pravdivá, že banka zavírá pobočky, protože není schopna vyplácet klienty. Další se proto rychle začnou o své peníze hlásit. A tak i taková zcela nepravdivá fáma má potenciál zdravou banku zbourat.

Zdroj a celý text: parlamentnilisty.cz