Na Šumavě pokračuje obnova mokřadů. Letos oživili pravděpodobně největší vysušené prameniště

Přesně v polovině je projekt Life for Mires, jehož cílem je obnovit mokřady na Šumavě. Letos se to podařilo v případě prameniště v údolí řeky Křemelné, kde byly až tři metry hluboké kanály zasypané zeminou. Kromě toho, že práce na obnově mokřadů brzdí přehřívání krajiny, přitahují tyto lokality některé druhy zvířat.

Letos se projekt Správy NP Šumava zaměřil na obnovu pramenišť a drobných potoků. „V posledních dvou letech LIFE projektu se již podařilo obnovit mokřady na ploše 700 hektarů, což představuje plochu srovnatelnou s mokřady, jež byly na Šumavě v období před projektem obnoveny za 20 let,“ informoval mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák.

Letos se podařilo obnovit například pravděpodobně největší vysušené prameniště na Šumavě, a to v údolí řeky Křemelné poblíž bývalé osady Skelná neboli Glaserwald. Tam byly tři metry hluboké kanály zasypané zeminou.

„Vyvěrající vodu jsme vrátili zpátky na povrch. Při obnově se překvapivě odkryly i další části původního prameniště, které byly zcela skryty pod zeminou z výkopků. Z prameniště dnes vytéká přírodní potůček klikatou cestou do Křemelné,“ shrnula odborná garantka projektu Iva Bufková ze Správy NP Šumava.

Prameniště jsou zdrojem vodních toků a jsou důležitým prvkem na cestě vody skrz krajinu. Před revitalizací jsou některé lokality vysušené tak moc, že se na vodu v mokřadu narazí až metr nebo i níže pod povrchem půdy. „Voda držená v půdě mokřadů často nebývá na první pohled vidět, je však pro život a pro krajinu stejně důležitá jako viditelná voda v různých nádržích,“ zmínil Dvořák.

Fotopast zachytila vzácné ptactvo

„Konkrétní objemy nově akumulované vody v současné době počítáme na základě dat měřených přímo v terénu. Na první pohled je však objem takto zadržené vody v obnovených mokřadech obrovský. Můžeme s jistotou říci, že ke konci projektu se bude jednat o stovky tisíc kubických metrů vody, která se zadrží v šumavské krajině,“ řekl Lukáš Linhart z oddělení vod a mokřadů Správy NP Šumava.

Voda z obnovených pramenišť odtéká přírodními potůčky pomaleji, cestou se díky tomu může zasakovat. Obnovené potoky také působí esteticky a přitahují ptáky, obojživelníky a další živočichy. „V meandru revitalizovaného potoka pod obcí Pěkná jsme umístili fotopast, která zachytila na Šumavě velmi vzácného chřástala vodního. Revitalizované mokřady rovněž obsazuje dnes pomalu mizející bekasina otavní. Sledovaná termální data nám také ukazují, do jaké míry mohou obnovené mokřady pomoci tlumit přehřívání krajiny v období sucha, což může být do budoucna přínosem především pro zemědělce i další hospodáře v krajině,“ dodal Linhart.

V roce 2022 se při projektu Life for Mires předpokládá obnova dalších 15 lokalit, mezi nimiž jsou i některá dobře známá místa, například Jezerní slať, Mrtvý luh nebo Novosvětské slatě u Borových Lad.

Zdroj a celý text: budejcka.drbna.cz

 

 

 

 

DRBNA HISTORIČKA: Hvězdárna na Krumlovských alejích

Letošní předposlední díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko hvězdárně na Krumlovských alejích. Ta byla otevřena 14. listopadu 1937. S jejím umístěním byly ale menší problémy. Proč? A na jakém jiném místě měla být? I to se dnes dočtete.

Hvězdárna na Krumlovských alejích byla slavnostně otevřena dne 14. listopadu 1937. Od založení Jihočeské astronomické společnosti v neděli dne 14. října 1928 v budově Jirsíkova gymnázia to trvalo poněkud dlouho. Toho dne se v Jirsíkově gymnáziu konala první valná hromada připravované Astronomické společnosti, která odsouhlasila stanovy a zvolila prvního předsedu Dr. Karla Vodičku. Hlavním úkolem bylo postavit hvězdárnu. Současně byli přítomní seznámeni s prvním studii podoby hvězdárny (na snímku). Vypadala dobře v dobovém pojetí. Během třech let ve kvasném čase v architektuře se podoba objektu přepracovala.

Se stavbou hvězdárny se započalo v listopadu 1931 poté, co společnost dostala stavební povolení. Stavbu projektovala a realizovala firma Antonín Kubíček. Dřevěnou konstrukci kopule o průměru 5 m a otáčivé části zhotovili žáci mistrovské stavební školy. Vesmír se ve městě intenzivně pozoroval od konce 19. století. Německé gymnázium v České ulici mělo nahoře nad střechou malou pozorovatelnu. Zvýšený zájem o novou oficiální hvězdárnu vzbudil list Hlas lidu v říjnu 1928:

„Viděli jste již Jupitera? Zajisté, že ano, neboť tuto největší planetu naší sluneční soustavy lze nyní spatřiti každého večera na východním nebi, kde září jako nejjasnější hvězda. Méně lidí však mělo příležitost spatřiti jeho měsíce, ač tyto jsou větší našeho. Pro velkou vzdálenost nejsou ovšem pouhým okem viditelné, teprve ozbrojíte-li se dalekohledem, spatříte, že Jupiter pohybuje se majestátně uprostřed četné družiny.“

S umístěním hvězdárny na alejích na „špici“ mezi Vltavou a Malší byly trochu problémy. Klub za staré Budějovice namítal, že se zakryje výhled na Dlouhou louku (podobně si stěžoval na radnici v roce 1925, když se stavěl hudební pavilon a komité Háječku chtělo okolo postavit lavičky, že nebude vidět na Sokolský ostrov). Navrhoval postavit hvězdárnu v severní části Střeleckého ostrova, kde byl v půdorysu úzký (jinak oblíbený) Schillerův park. Klub za staré Budějovice se o leccos zasloužil, ale zrovna v případě umístění hvězdárny je dobře, že se nezasloužil. Šilerák byl malý, nebylo místo na botanickou zahradu a hlavně těsně sousedil zadek Hardtmuthky.

V lednu 1934 povolila radnice založit vedle hvězdárny botanickou zahradu. Plán zahrady vypracoval botanický ústav Masarykovy univerzity, přesněji inspektor František Jirásek za vedení profesora Dr. J. Podpěry a zrevidován profesorem Dr. K. Dominem. To byly ve svém oboru kapacity, ale přišla druhá republika, německá okupace, válka, třetí republika, lidově demokratická republika a zahrada nenávratně zarostla. Občas jde někdo okolo a podívá se, jestli tam ještě roste klokočí.

Počítalo se také s rádio – telegrafickou stanicí v souvislosti s plánovanou výstavbou letiště. V letech 1969 až 1971 byla postavena nová část hvězdárny skládající se z planetária, přednáškového sálu a výstavní haly podle projektu architektů Ludvíka Sýkory a Milana Pázlera. V roce 1957, kdy se v dubnu objevila na obloze Arend – Rolandova kometa, přicházely denně na hvězdárnu stovky občanů. Kometu objevili astronomové Arend a Roland v září 1956. Přiletěla a zase odletěla, dokonce až sluneční soustavu. Je zaznamenáno, že se na ni stála fronta až k mostu.

Zdroj a celý text: budejcka.drbna.cz