Publikováno

Živá pochodeň měla probudit společnost. Od sebeupálení Jana Palacha uplynulo 53 let

Student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze Jan Palach chtěl dát najevo svůj nesouhlas s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy a s apatií ve společnosti. Před 53 lety – 16. ledna 1969 – se u Národního muzea na Václavském náměstí v Praze polil hořlavinou a zapálil. Popáleninám podlehl o tři dny později v nemocnici.

Odkaz Palacha je dodnes připomínán a hojně diskutován.

„Za hlavní odkaz považuji jeho jednoznačný a nekompromisní apel vůči lhostejnosti. Velmi brzy po okupaci ze srpna 1968 zmizelo nadšení společnosti ze změn a Jan Palach protestoval především vůči letargii, proti znovuzavedení cenzury, prakticky proti akceptování lží ve veřejném prostoru,“ řekl Novinkám historik Michal Stehlík z Ústavu českých dějin FF UK.

„Zvolil krajní formu apelu, kdy pro něj tyto hodnoty byly natolik cenné, že vědomě obětoval život,“ doplnil Stehlík.

I když Palach reagoval i na politickou situaci, historik Jan Randák nevidí jeho odkaz vůbec jako politický.

„Snad jej mohu nazvat lidským – nerezignovat. Lidský život má nezměrnou hodnotu, ale pravděpodobně jsou chvíle, kdy je třeba ho pro vyšší cíle, které sledujeme, riskovat. Palachův odkaz spočívá v morálním apelu a i jistém idealismu, nicméně ne naivním,“ uvedl Randák.

Nadšení pražského jara

Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 v Praze, vyrůstal ve Všetatech na Mělnicku.

Po gymnáziu chtěl jít studovat historii, přijímačky na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy udělal, avšak pro velký počet uchazečů nebyl přijat. Jako náhradu si zvolil studium zemědělské ekonomie na VŠE, roku 1968 se mu ale povedlo přestoupit rovnou do druhého ročníku na kýženou fakultu filozofickou, kde začal studovat historii a politickou ekonomii.

Spolužáci i vyučující ho ve vzpomínkách charakterizovali jako citlivého a přemýšlivého mladíka, který se zajímal o politické události a zapojoval se do debat. Hodně četl odborné knihy, vliv na něj musely mít i pracovní výjezdy do Kazachstánu a Leningradu. Za pomoc při organizaci brigády v Sovětském svazu obdržel pak zájezd do Francie, kde pomáhal při sběru hroznů.

Se svými kamarády student nejprve radostně prožíval převratné změny, které začaly v lednu 1968 po nástupu Alexandra Dubčeka do čela KSČ a poté během pražského jara.

Když se ve Všetatech ráno 21. srpna dozvěděl o okupaci země, přes matčiny prosby odjel autostopem do Prahy. Celý den chodil po ulicích a diskutoval s vojáky. Studenti, vnímající nastupující normalizaci, reagovali v listopadu třídenní okupační stávkou. Neúspěšně požadovali, aby posrpnový režim respektoval lidská práva, ctil svobodu shromažďování a slova. Chtěli i jednání o úplném odchodu vojsk.

Nikomu to neřekl

Před 53 lety připadl 16. leden na čtvrtek. Toho rána odjel Palach vlakem ze Všetat do Prahy. Krátce před půl třetí odpoledne se objevil u kašny pod rampou Národního muzea. Polil se benzínem a zapálil, následně přeskočil zábradlí a jako živoucí pochodeň běžel směrem k Domu potravin.

Jedním ze svědků byla i tehdy šestatřicetiletá účetní Marta Indrová. Po činu slyšela, jak mumlal: „Dopis…, v aktovce je dopis… u fontány…, přečtěte ho…“.

Zdroj a celý text: novinky.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

Publikováno

Markéta Šichtařová: Drahé energie budou ještě dražší

Němečtí zelení do toho praštili. Za poněkud extrémní, či ambiciózní (jak kdo chce) byli označováni již v předešlých letech. Ovšem nyní, po německých volbách, se do úsilí o záchranu světa dali s novou vervou.

Prý je nutné ztrojnásobit úsilí o snižování uhlíkových emisí „ve všech oblastech“, oznámil nový německý ministr rozšířeného ministerstva hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck. A po tomto ztrojnásobeném úsilí prý v roce 2050 bude moci Německo dosáhnout klimatické neutrality.

Symbolem ideologického tažení proti uhlíku se stalo elektrické auto jako asi nejviditelnější atribut tohoto boje. Elektroauto má jistě řadu zajímavých vychytávek. O tom žádná. Otázkou je, jestli náhodou protěžování elektroauta není na úrovni protěžování Trabantu nad Mercedesem, protože „Trabant si přeci na rozdíl od Mercedesu i úplný břídil zvládne opravit sám“.

 

Tak třeba elektroauto je tiché. To se celkem počítá. Zajímavé na elektroautu je i to, že nemusí řadit. Ihned má optimální otáčky. Až se vyřeší problém s bateriemi, bude to velmi zajímavá vlastnost. Zajímavé pro jejich majitele (a současně diskriminující pro majitele jiných pohonů) bude také to, že časem budou mít elektrická auta speciální značku a budou zvýhodněna nejen při parkování, ale i při vjezdu do různých částí města či pruhů. Uvažuje se o tom, že je města podpoří tím, že budou smět jezdit v pruhu pro autobusy, což jim zjednoduší průjezd městem.

 

A pak jsou tu samozřejmě emise, kvůli nimž vlastně elektroauta vznikají. Z pohledu emisí přijde nejspíš zásadní změna ve chvíli, kdy se rozšíří elektrické kamiony. Tesla už svůj elektrický kamion představila. Náklady na ujetý kilometr bez započtení pořizovací ceny vozu budou údajně nižší než u dieselového motoru. I BMW už provozuje elektrický kamion. Ale mezi námi, prosazení elektrických kamionů na silnice nejspíš bude pro politiky ještě větší oříšek než prosazení osobních aut.

No dobře, to bychom měli nějaké ty výhody. Ale elektroauta jsou protěžována zelenými a obecně regulátory hlavně kvůli domněnce, že jezdí „čistě“ – tedy bez emisí a na potenciálně čistě vyrobenou energii. Jenomže je skutečně elektrické auto vůbec ekologičtější než klasické?

 

Tak úplně samozřejmé to není.

 

Velmi totiž záleží na tom, jak vznikla energie, kterou čerpá. Pokud vznikla pálením uhlí, tak to nic ekologického není. Místo aby kouřil výfuk, kouří komín elektrárny. Pokud bylo auto nabito na noční proud, je krapet ekologičtější, protože elektrárna tak jako tak jede, jen dosud neměla dostatečný odběr. Pokud vznikla elektřina z obnovitelných zdrojů, už je to úplně o něčem jiném.

 

Další věcí je, jak je auto recyklováno. Německý ADAC v testech zjistil, že kvůli recyklaci je elektroauto ekologičtější až při nájezdu 580 000 km. Nicméně pokud by jezdilo pouze na elektřinu z obnovitelných zdrojů, je ekologičtější už při 76 000 km. Stále je zde tedy velká uhlíková stopa. To, že je ryzí elektroauto zcela ekologické, je tedy jen pověra a marketingový trik.

A konečně je tu i samotná výroba elektromobilu. A to je asi největší průšvih. Výroba baterie je totiž neekologická zejména proto, že potřebuje mnoho prvků, které se těží po celém světě, a to ne zrovna ekologicky.

Další věc: snaha přejít na elektromobilitu ve víře, že anihilace spalovacích motorů a přechod na elektromobilitu zachrání planetu, enormně zvyšuje poptávku po elektřině. Pokud bychom hypoteticky k dnešnímu okamžiku stoprocentně přešli na elektroauta, doma si nerozsvítíme, protože prostě vyrobená elektřina nebude stačit. Museli bychom tedy – od oka – zdvojnásobit množství elektřiny dodávané do sítě. Ale ouha. Zelení touží o tom, aby nově vyrobená elektřina byla pouze z obnovitelných zdrojů. Jenomže obnovitelné zdroje jsou nestabilní.

Abychom spotřebovali, dejme tomu, jednu megawatthodinu z nových zdrojů, musíme mít k dispozici příkon nikoliv jednu, ale dvě megawatthodiny příkonu z obnovitelných zdrojů kvůli jejich nestabilitě. Takže to už by znamenalo nikoliv zdvojnásobení, ale zečtyřnásobení příkonu! My přitom vypínáme kvůli zelené ideologii stabilní klasické zdroje a nenahrazujeme je dostatečně rychle zdroji novými, takže příkon rozhodně nepřibývá, a už vůbec ne stabilní.

To právě tohle je hlavním důvodem energetické krize a prudkého růstu cen energií. A pokud jste si mysleli, že energie dlouhodobě zlevní, tak jste vedle jako jedle, protože zelení teď tlačí na ještě rychlejší vypínání zdrojů. Čím rychleji se budou staré, klasické a stabilní zdroje vypínat, tím rychleji bude energie zdražovat.

A teď kvízová otázka: Myslíte si, že třeba taková Čína bude také řešit uhlík? Myslíte si, že třeba sopka na La Palmě se rozhodne nesoptit, protože se zastydí za svou produkci uhlíku? Můžete se sopky nebo Číňanů poptat, ale moc bych si na jejich upejpavost před uhlíkem nesázela. Takže celá tahle sranda se zdražováním naší energie je úplně nanic, protože to je plivanec v moři. Tahle moderní náboženství a fanatismy a lockdowny a fotovoltaiky a větrné elektrárny nás jednoho dne zničí, rozvrátí naši ekonomiku, přivedou na mizinu – možná za dvacet, možná za třicet let, kdoví. A dobře tak. Už aby na troskách zchudlé civilizace mohlo vyrůst něco smysluplnějšího.

Zdroj a celý text: sichtarova.blog.idnes