Zdeněk Lanz: Pravda vítězí! Ale jak kdy a jak která

Pravda vítězí, to je historické heslo, které je od 30. března 1920 na vlajce prezidenta Československé republiky a po zániku Československa na vlajce prezidenta České republiky v české verzi.

Slovo vítězit je sloveso nedokonavé, jehož význam je „získávat konečnou převahu díky vynaloženému úsilí“.

S pravdou už je to trochu složitější. Pravda je filosofický pojem. Bývá jím označována shoda tvrzení se skutečností. Jejím protikladem je lež (zde). Pravda může být absolutní – neměnná, založená na faktech či důkazech, relativní – závislá na konkrétním pohledu, nebo také objektivní – nezávislá na subjektu, subjektivní – závislá na osobě.

Názor vyjadřuje specifické osobní hledisko jednotlivce, individuální stanovisko každého člověka, jedinečný postoj nějaké konkrétní osoby k určité skutečnosti…. Respektování názoru jiného člověka je bezesporu základem demokratického dialogu ve společnosti, bez něhož žádná lidská komunita nemůže v praxi rozumně existovat.

Tolik tedy pokus o malý pojmoslovný exkurz, který naznačuje, že se ze všeho dá udělat věda.

Společenskovědně málo vzdělaný či nevzdělaný člověk ale v běžném životě v těchto filosofických kategoriích pravděpodobně většinou neuvažuje. Nemá na to ani čas. Pokud se o dění kolem sebe trochu zajímá, může si přečíst noviny, webové stránky (dnes už ne všechny), vyslechne rozhlasové a zhlédne televizní stanice a právem může být zmaten. Tolik protichůdných, velmi často neověřených informací, ale především nejrůznějších názorů, to aby se v tom pes vyznal. Ale takový už je život.

Problém nastává, pokud vládnoucí elity, ale i různé, velmi často menšinové nátlakové skupiny, obhajující nejrůznější ismy, se snaží za každou cenou prosadit svou. A v tom jim odlišné názory samozřejmě překážejí. Naneštěstí pro lidi, kteří chtějí žít normální život, našli výše jmenovaní způsob, jak s odlišnými názory zatočit. Jednoduše je označí za dezinformace. A to už je dnes silný kalibr.

Dezinformace je lživá, klamná, falešná informace, která má za cíl ovlivnit úsudek a názor jedince, více osob či celé společnosti tak, aby vyvolala zdání důvěryhodnosti a pravosti, nebo trochu mírnější definice: Záměrně zkreslená informace, uvedení v omyl, anebo úřední verze: Dezinformace: systematické a úmyslné klamání. Pojem dezinformace znamená šíření záměrně nepravdivých informací, obzvláště pak státními aktéry nebo jejich odnožemi vůči cizímu státu nebo vůči médiím, s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří je přijímají.

Je pozoruhodné, že tento dnes mezinárodně užívaný pojem pochází nejspíš z ruského дезинформация [dezinformacija], který byl prvně zaznamenán v roce 1949 (jak uvádí např. Oxford English Dictionary).

Ale kdo v reálu rozpozná, co je a co není dezinformace? Tak s tím už si mocní poradí. Mají k tomu různá oddělení. Ale také různé neziskové organizace, které na svých internetových stránkách mohou (snad jen dočasně) lidi s odlišným názorem beztrestně urážet. A také způsoby práce – metody, využívající “sofistikované“ počítačové programy. Co na tom, že všechny takové programy musí někdo „nakrmit“ informacemi tak, aby výstupy z těchto programů naplnily očekávání zadávajícího.

Nad svobodou slova u nás se „smráká“ již několik let. V poslední době např. ve spojitosti s infekčním koronavirovým onemocněním.

Ovšem 25. února 2022, den po zahájení podle Ruské federace – „speciální vojenské operace“ na Ukrajině, podle mezinárodního práva invaze Ruské federace na Ukrajinu, značně přituhlo. Toho dne totiž bylo vypnuto několik prý dezinformačních webů. Nemohu samozřejmě hovořit za všechny, ale podle mě se některé z nich dopouštěly „dezinformací“ pouze tím, že prezentovaly odlišné názory, než jsou ty oficiální. Navíc se tak stalo bez zákonného podkladu.

Kdo pozorněji sleduje sdělovací prostředky, tomu nemohlo uniknout, že vypuknutí války, jakkoliv je tato událost sama o sobě nesmírně tragická, dalo vyhřeznout bezprecedentní, několik let se stupňující a špatně skrývané hysterii.

Takové hysterii, že některým lidem doslova až zatemnila mozek. Např. jakási senátorka v televizi prohlásila, že jsme suverénní a svobodnou zemí přestali být až v roce 1968. Pamětníci moc dobře vědí, že to je nepravdivá informace. Ale pokud inkriminovanou televizní debatu sledoval někdo mladší, mohl nabýt mylného dojmu, že Československo bylo mezi roky 1948 a 1968 suverénní a svobodná země. A to už by mohlo být považováno, při troše dobré vůle za dezinformaci. A podobných příkladů by se našlo jistě víc.

Ale nestrašme se hned paragrafy, to přenechme povolanějším. Uvidíme, třeba se k tomu vyjádří čerstvě jmenovaný vládní zmocněnec pro oblast médií a dezinformací. Možná to má v popisu práce.

Podle ministra spravedlnosti vláda chystá zákon, na jehož základě bude možné vypnout dezinformační weby (více zde). Tak aby se pak někteří, dosud nepostižení vydavatelé nedivili, že jim ani čerstvě zavedená autocenzura už možná stačit nebude.

V současné vypjaté době jsou média (mám teď na mysli ta neblokovaná), kromě jiného, plná nejrůznějších informací. U řady z nich bývá napsáno „asi“ nebo „nebylo možné ověřit“. Abychom se jednou nedivili, co všechno byly dezinformace.

Neobvykle častá jsou i varování, že jsme se nebezpečně přiblížili možnosti vypuknutí třetí světové války. A o tom, že by to byla válka jaderná, pochybuje asi jen málokdo.

Asi nejvíc mě zaujal názor poradce bývalé kancléřky Merkelové pro vojenskou politiku a brigádního generála ve výslužbě Ericha Vada, který v rozhovoru pro Německou tiskovou agenturu prohlásil, že dodávky těžkých zbraní Ukrajině jsou potenciální cestou ke třetí světové válce (více zde). Mám na věc podobný názor, ale zároveň bych dal nevím co za to, aby to byla dezinformace.

Byly doby, kdy jsme obraty jako dezinformace či fake news nepotřebovali.

Pomluvy, fámy, drby, klamání, uvedení v omyl, výmysl, to vše tu bylo vždy. A vždy existovala pravidla, podle kterých bylo možné autora postihnout, ať už podle občanského nebo trestního práva. Vždy musel být splněn jeden předpoklad: prokázání újmy. Teď evidentně vstupujeme do doby, kdy takové prokazování vůbec nebude třeba.

Postačí výrok „majitele pravdy“. Vstupujeme do doby zvůle.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Andrej Babiš: Čachry premiéra Fialy s čísly

Premiér Fiala v zoufalé snaze přesvědčit veřejnost, že pětikoalice aspoň něco dělá pro vlastní občany, teď začal tvrdit, že vláda dala lidem 74 miliard korun. Jak je u pana Fialy typické, jde o další manipulaci s čísly. Naprostou většinu z těch peněz totiž Fialova vláda nedává z vlastní vůle, ale protože to musí udělat ze zákona.

Do 74 miliard premiér totiž počítá 15miliardovou slevu na poplatníka, kterou přitom schválila minulá sněmovna, 21 miliard na každoroční lednovou valorizaci důchodů a dalších 28 miliard na červnovou valorizaci důchodů kvůli dnešní rekordní inflaci.

Mimochodem té inflaci, kterou pan Fiala a jeho vláda nechali záměrně vyšponovat na třetí nejvyšší úroveň v EU, aby stát mohl kvůli všeobecné drahotě víc vybírat na DPH. Až kvůli inflaci, která podle odborníků brzy přesáhne 15 procent, ze zákona dojde na další povinnou valorizaci na podzim, předpokládám, že se premiér znovu začne chlubit svou štědrostí.

Občané to nepocítí

Sečteno podtrženo, Fiala se chlubí 64 miliardami, které vláda chtě nechtě musí dát, protože jí to přikazuje zákon. Premiérovo chování připomíná muže, který čeká pochvalu a obrovský vděk od své bývalé manželky za to, že jí platí alimenty na děti, které mu vyměřil soud.

Zatím jediné, co vláda udělala pro lidi navíc, je snížení spotřební daně o 1,50 Kč na benzin a naftu od června do září (čtyři miliardy), které občané nepocítí, odpuštění silniční daně (čtyři miliardy), které využije minimum podnikatelů, a zvýšení existenčního minima (dvě miliardy), které při dnešních cenách těm nejchudším moc nepomůže.

Z vlastní vůle se tedy Fialův kabinet zavázal pomoci jen 10 miliardami. K tomu ještě lze přidat směšný doplatek na bydlení kvůli předraženým energiím za dvě miliardy, který kvůli složitým formulářům a zdlouhavé administrativě čerpal jen zlomek lidí, kteří na něj mají nárok. Nepochybuji, že to je i vládní záměr.

Peníze jsou, stačí hledat

A teď srovnání. Na DPH má podle vlastních makroekonomických prognóz stát vybrat kvůli vysoké inflaci 70 miliard navíc a na zvládání ukrajinské krize vláda zatím počítá s 54 miliardami (např. miliardu našla na opravy bytů pro uprchlíky). Může se pak někdo divit, že lidé mají pocit, že Fiala kašle na vlastní občany, notabene když plošná opatření zavedlo 24 z 27 zemí EU?

Hnutí ANO představilo dvanáct opatření, která by lidem při dnešní drahotě pomohla – např. mimořádný příspěvek pro důchodce nad zákonnou a inflační valorizaci ve výši 6000 Kč, zvýšení příspěvku na mobilitu z 550 na 2000 Kč měsíčně, zvýšení rodičovského příspěvku z 300 na 400 tisíc Kč s pravidelnou valorizací, snížení sazby DPH na 0 % na elektřinu, plyn a topení na rok 2022 nebo vrácení slevy na jízdném pro seniory a studenty na původní úroveň 75 %.

Peníze přitom jsou, stačí hledat. Vláda má k dispozici v následujícím období zhruba 2260 miliard příjmů rozpočtu z fondů EU, modernizačního fondu EU nebo třeba z dividend ČEZ. To je dost peněz na to, aby vláda účinně pomohla jak Ukrajincům, tak vlastním občanům. Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce… chová se jako Fiala.

Zdroj a celý text: lidovky.cz