Zdeněk Lanz: Jen si tak kopněte

Jen si také kopněte, pane předsedo! Dokud se to ještě může

Z některých článků, prohlášení a pořadů by se mohlo zdát, že v mediálním prostoru je dnes možné téměř všechno. Nezasvěcený pozorovatel by dokonce mohl nabýt dojmu, že je u nás neomezená svoboda slova. Ale není tomu tak. V mediálním prostoru je sice možné téměř všechno, ale jenom jednosměrně. Téměř všechno mohou jen ti „publicisté“, kteří drží basu s oficiálními názory vládnoucí garnitury, či provozují, ostatně tak jako za socialismu – komunismu, konstruktivní kritiku. Ti ostatní jsou ostouzeni, uráženi a i velmi omezené možnosti prezentace jejich názorů jsou blokovány.

„Okopávání kotníků“ bývalému prezidentovi republiky Václavu Klausovi není nic nového, ale v poslední době se z toho stala jakási pochybná extraliga. Pomiňme trapné streamy jakéhosi vystudovaného žurnalisty a podívejme se rovnou do nejvyšších – tedy veřejnoprávních – pater našeho zpravodajství a žurnalistiky. V hlavním vysílacím čase dostává prostor „mnohahodinový pořad“ (alespoň podle názvu), v němž „zuřivá moderátorka“ nechává vybublat svým nenávistným pocitům.

Tak např. 24. dubna 2022 zahajuje „svůj“ pořad slovy: „Hvězda ruské propagandy. Český exprezident Klaus.“

Ale i tato úderná slova musí nutně vyblednout před prohlášením předsedy soudního orgánu ochrany ústavnosti. Stačí si jen přečíst příslušnou zprávu na ČTK. Ten se v rozhovoru rádia Frekvence 1 z 26. dubna 2022 vyjadřoval na dotaz moderátora, zda mu vadí některá vyjádření Klause nebo expremiéra Andreje Babiše v souvislosti s děním na Ukrajině. Rychetský řekl, že výroky Klause a Babiše nepovažuje za vhodné komentovat. „Dokonce jsem získal pocit, že ať přímo nebo nepřímo je ten Institut Václava Klause patrně z ruské strany nějak podporován finančně, a nepochybně hraje tedy roli, jak bych to řekl, stejnou jako ti ruští trollové, to znamená podpora něčeho, co je hanebné a barbarské, že si to skutečně nezaslouží žádným způsobem se snad tím vážně zabývat,“ řekl. Na dotaz moderátora, zda tím myslí přímo Klause, odpověděl, že ano.

Určitým zadostiučiněním může být alespoň to, že, jak ze zprávy ČTK vyplývá, Petr Macinka z Institutu Václava Klause podal na předsedu Rychetského trestní oznámení. Podle zprávy se domnívá, že se Rychetský dopustil pomluvy a případně i křivého obvinění.

V této souvislosti možná stojí za pozornost i zpráva ČTK ze dne 4. května 2022 „Blažek bude jednat v Haagu o stíhání válečných zločinů na Ukrajině“. V úvodu zprávy se mj. hovoří o stíhání válečných zločinů na Ukrajině a také o tom, že ministr očekává, že válečné zločiny spáchané při ruské agresi budou i tématem českého předsednictví v Evropské unii. Ale není z ní patrné, zda se bude stíhání týkat i zločinů na Ukrajině před 24. únorem 2022.

A když už tam pan ministr bude (možná, že už tam byl, ale v době psaní tohoto článku jsem se   o tom nikde nedočetl), bylo by možná rozumné jednat i o válečných zločinech, případně o podezření z jejich spáchání, alespoň třicet let nazpět. Včetně bombardování Svazové republiky Jugoslávie v roce 1999. Domnívám se totiž, že válečné zločiny se nepromlčují.

A tak není vyloučeno, že spravedlnosti bude, byť s odstupem času, učiněno zadost.

Buďme optimisty a věřme, že se k nám právo vrátí.

Virtuální tržiště má jihočeským školám zprostředkovat lokální produkty. Spustit ho chce kraj v září

Už v záři chce Jihočeský kraj spustit virtuální tržiště, na kterém budou moct střední školy v kraji nakupovat do svých jídelen potraviny od lokálních producentů. Cílem projektu je dostat pro děti do škol kvalitní produkty a zároveň tak podpořit místní zemědělce a prodejce. V budoucnosti by se mohl projekt rozšířit i na další instituce.

„Od začátku jsme chtěli, aby se k našim dětem ve školních jídelnách dostávaly ty nejkvalitnější jihočeské potraviny. Trápilo nás, že naši malí farmáři a producenti dokáží vypěstovat nebo vyrobit kvalitní potraviny, ale do škol, a i na pulty v obchodech, se přitom dostávají potraviny, které se musí dovážet ze zahraničí za nějakých dotovaných podmínek,“ vysvětlil na úvod smysl projektu jihočeská hejtman Martin Kuba (ODS).

Virtuální tržiště má podle hejtmana připomínat klasický starý trh, kde lokální zemědělci, farmáři a producenti nabízejí své produkty a výrobky a lidé si je zde mohou nakoupit. Program ale nebude sloužit jednotlivcům. Je primárně určen středním školám, které spravuje kraj.

„Připravili jsme to pro naše střední školy, ale jsme připraveni to nabídnout dál. Pro jednotlivce by se to ale dostávalo do poměrně komplikované podoby a ztrácelo by to ten půvab,“ okomentoval Kuba. Systém by podle něj ale mohl v budoucnu fungovat například pro nemocnice nebo sociální zařízení. Přístupný bude ale jen jihočeským prodejcům.

Kraj na projektu spolupracuje s Regionální agrární komorou. Podle ředitelky a krajské zastupitelky Hany Šťastné (ODS) je tržiště průlomovým nástrojem systematické podpory producentů kvalitních regionálních potravin.

Opoziční Piráti dnes po představení projektu prostřednictvím tiskové zprávy upozornili na to, že je třeba pečlivé nastavení všech jeho detailů. „Je třeba zajistit, aby z projektu nakonec neprofitovalo především několik místních velkoproducentů zemědělských výrobků, drůbeže nebo ryb. I proto jsme vyjednali s vedením kraje, aby v rámci systému byly označeny a propagovány například produkty ekologického zemědělství. Jídelny rozhodně nemohou hned začít vařit pouze z biopotravin, ale ze studií z jiných krajů vyplývá, že jejich významný podíl je reálné uplatnit i bez citelného navýšení ceny. Tento portál by jim to mohl značně usnadnit, budou-li k tomu vedoucí jídelen prostřednictvím něj skutečně motivováni,“ vysvětlil pirátský zastupitel Dan Leština.

Zdroj a celý text: budejcka.drbna.cz

Jak to bylo s majálesy?

V dnešním dílu Drbny historičky se Jan Schinko podíval na studentské majálesy. Proč byl majáles v roce 1967 zakázán? A co byla Závišiáda? A jak se na studentskou slavnost v roce 1065 dostaly kostýmy z filmu Kdyby tisíc klarinetů?

Na snímku průvodu z akce vysokoškoláků „Majáles 1966“ jede na Senovážném náměstí alegorický zemědělský dopravní prostředek, na jehož valníku sedí nebo stojí studenti Provozně ekonomické fakulty (PEF) v Českých Budějovicích, která patřila tehdy pod Vysokou školu zemědělskou Praha. Vlevo nestojí s půllitrem student, ale oblíbený doc. Ing. František Majer z vedení fakulty. Občerstvení na valníku zajistil pivovar Samson.

Také majálesu 1965 se zúčastnilo vedení fakulty včetně děkana prof. Ing. Jaroslava Neumanna (jel městem s kolegy v kočáru). Tyto dva roku 1965 a 1966 odolalo vedení fakulty náporu zdejších politických orgánů KSČ. Zejména poté, co studenti měli nosné heslo „Sovětský husita náš vzor“ a házeli např. i před KV KSČ velkou hrací kostkou, kteráž měla na každá straně nápis KSČ, přičemž studenti jásali „Zase jsme vyhráliˇ. To už politici nestrávili a majáles pro rok 1967 zakázali.

V roce 1967, když majáles byl zakázán, napadlo přípravný výbor obejít zákaz majálesu a uspořádat „skoromajáles“, ale neprošlo to. Jan Bauer z PEF (absolvent 1968) a kolegové se nedali a uspořádali na Hluboké Závišiádu. Před kolejemi se volil „Záviš“, podobně jako král majálesu, a pak se šlo pěšky na Hlubokou. Jan Bauer vzpomínal, že čekali větší účast, než hlouček studentů (asi rozhodla pěší túra).

Závišiáda se přesto vydařila. Účinkovala úderka Armádního uměleckého souboru s tehdy známým zpěvákem Jiřím Vašíčkem. Jan Bauer: „Jiří Vašíček měl s sebou jednu hezkou zpěvačku, která velmi zaujala svou na tehdejší dobu mimořádně krátkou minisukní, takže byl i hodnotný program.“ V pozdních nočních hodinách se šlo zase pěšky z Hluboké na kolej. (Použito vzpomínek Jan Bauera s poznámkou, že je škoda, že dokumentace o Závišiádě se nezachovala.)

Majáles 1965 u nás v Českých Budějovicích byl prvním větším vystoupením zdejších vysokoškoláků. Musel být ovšem oficiálně zastřešen celoškolským výborem ČSM. Převážnou část organizace převzala PEF. V tom čase skončilo natáčení známého filmu „Kdyby tisíc klarinetů“ a organizátorům PEF se podařilo půjčit si z Barrandova slušivé vojenské uniformy z toho filmu. Dále bylo vypůjčeno hodně národopisných krojů a rekvizit. Sehnaly se koňské povozy z blízkých zemědělských podniků. Pro kulturní část majálesu zajistili organizátoři výstaviště Země živitelky.

Zdroj a celý text: budejcka.drbna.cz

Dalibor Uhlíř: Senát je součástí nabobtnalého státu, je čas na zeštíhlení

Všechny současné složky státu si zaslouží zeštíhlit. Některé předchozí vlády, politické strany i jednotlivci se snažili naplnit tento cíl, ale jako obvykle neměli dostatek času na dokončení celého procesu. A přišly vlády jiné, které myšlenka tolik neoslovila nebo jim malý efektivně a přehledně řízený stát nebyl dost dobrý. Znáte to sami: čím více schodů se budete snažit vystoupat, abyste vyřešili své každodenní plány a problémy, tím více unavení a nespokojení budete. Čím více článků v řetězci existuje, tím nepřehlednější, pomalejší a dražší je jeho provoz. Zdá se mi, že se myšlenkou efektivního a štíhlého státu příliš politiků nezabývá a asi znám důvod. Jakmile se totiž politici dostanou do soukolí řízení státu, přijdou na to, že jim nejvíce energie spotřebuje samotný provoz a na dosahování efektivních výsledků a praktických úkolů, které si vytýčili, už jim prostě síly nestačí. Kdysi jsem se v jednom ze svých článků zabýval možností zrušení Senátu z důvodu neefektivity a luxusu pro náš stát. Byl to příklad aktivního řešení přebytečných součástí státního aparátu, jako je ostatně mnoho dalších státních institucí a organizací. V poslední době se však ukázalo, že Senát dokáže být pojistkou demokracie a má potenciál přibrzdit nebo zastavit některé legislativní kroky, které se do procesu schvalování dostanou z Poslanecké sněmovny. Stále trvám na tom, že by instituce ústavního systému měly projít revizí a výrazně zeštíhlit. A ano, dobře si uvědomuji, že toto prohlášení může vzbudit obavy. Protože, představte si, jak někoho, komu se nechce, budete nutit do hubnutí… Já v tom vidím příležitost i veřejný zájem. Naše země není tak velká, aby si mohla dovolit tak nabobtnalý (a drahý) státní aparát.

Pokud chci něco změnit, musím to poznat zevnitř, takže jsem se rozhodl kandidovat do Senátu. Vzpomeňme si například na ekonoma Petra Macha, který kritizoval Evropskou unii, byl dokonce pro vystoupení, ale stal se europoslancem. Tak získal možnost své názory prezentovat přímo před evropskými politiky a pokusil se o určitou nápravu.

Takto malá země má příliš mnoho úředníků, úřadů a institucí a z toho vyplývajících zákonů a všemožné zbytečné byrokracie. Je tedy k zamyšlení, jak zefektivnit počet zákonodárců, kterých je nyní dvě stě v Poslanecké sněmovně a dalších jednaosmdesát v Senátu. Vzorem nám mohou být podobně velké země. Podle statistik se vejdeme do průměru, co do poměru počtu zákonodárců k počtu obyvatel. Jedná se jistě o podpůrné kritérium, ale nikoliv rozhodující. Důležité je řešit efektivitu státní správy, zaplevelení právního systému, kterému už často nerozumí ani sami zákonodárci, právníci či advokáti. Jak v takovéto situaci může být uplatňováno heslo: Neznalost zákona neomlouvá!?

Pokud má být Senát skutečnou demokratickou pojistkou, nesmí být jednobarevný, ale plný nezávislých osobností, které nejsou závislé na vládě a politických stranách. Kromě volby prezidenta je to jediná většinová volba, kdy si voliči přímo vybírají svého jediného kandidáta. Ona politická „nebarevnost“ tedy hraje důležitou roli i z hlediska kontrolních mechanismů, které by měl Senát plnit. Pokud je Senát součástí našeho ústavního systému, je to navíc příležitost pro regiony mít v Parlamentu svého exklusivního zástupce a tím získat vliv na možnosti státu při pomoci obcím, městům, starostům s konkrétními projekty. Senátor je nezbytnou součástí svého regionu, má více času pracovat přímo s občany, obcemi, starosty atd., než mají poslanci. Mám-li, jako nezávislý kandidát v letošních senátních volbách, myslet na konkrétní témata, kterými bych chtěl pomoci zejména ve svém regionu, musím se také zamýšlet nad celkovým stavem veřejné správy, veřejné služby, která se občanům vzdaluje a byrokracie neúměrně bobtná. Jedno bez druhého prostě nemůže fungovat. Pokud ale bude funkční systém, efektivní bude i senátorská pomoc tam, kde je potřeba.

Zdroj a celý text: www.daliboruhlir.cz