Andrej Zubov: V pracovnách Kremlu, Lubjanky a Starého náměstí zaznívají dvě slova: „podvedl nás“

Elita se již k Putinovi obrátila zády. A lid ho nezachrání, až začne převrat, protože on sám ho naučil pasivitě.

Odhlédneme-li na chvíli od nočních můr, kterými nás obdarovává jeviště bratrovražedné rusko-ukrajinské války – pod tímto názvem vejde do dějin – a od strachu, který znovu a znovu trápí nás samotné, rád bych se na situaci podíval z ptačí perspektivy.

Z hlediska vzdálenosti od moci a vlivu na ni se každá společnost podobá pyramidě. V demokraciích je však tato pyramida zploštělá, s tupým úhlem na vrcholu a ostrými úhly na základně, zatímco v autokraciích vůdcovského charakteru (absolutní monarchie, tyranie) je úhel na vrcholu ostřejší a úhly u základny se blíží 90 stupňům. Naše společnost je typickým příkladem takové štíhlé autokratické pyramidy.

„Hluboký národ“ v ní představuje asi 80 procent. Základna pyramidy je obvykle tvořena lidmi, kteří nejsou příliš bohatí nebo jsou dokonce přímo chudí, kteří raději získávají svůj obraz světa z televize než z internetu, do zahraničí vůbec nejezdili nebo jim stačily chráněné pláže Egypta, Turecka, Tuniska a Chaj-nanu. Jsou spontánně protiameričtí, i když v Americe nikdy nebyli. Jejich antiamerikanismus je výsledkem komplexu závisti nepříliš vzdělaných lidí. Často mají ve svých hlavách obraz světa utkaný z konspiračních teorií, pseudohistorie a dalších podivných představ. Jsou pasivní, nespokojení se životem, poslušní úřadům.

Za současných okolností většina z nich – přibližně 70 procent – podporuje Putinovu ukrajinskou válku, věří na krvežíznivé protiruské banderovce a podlý Západ, kterému se Rusko staví na odpor. Ale není v nich žádný fanatismus. Raději by neposílali své děti na frontu a chtěli by se vyhnout útrapám války. Fanatiků je opravdu málo. Ti, kteří jdou do války jako dobrovolníci, tak činí spíše z bídy a zoufalství z neúspěšného života.

Sedmdesát procent střední třídy válku nepodporuje. Druhá vrstva pyramidy činí 18-19 procent. Skládá se z inteligentních, kultivovaných lidí, kteří rádi používají internet, jezdí do zahraničí a znají svět. Mnoho z nich má zdroje příjmů nezávislé na státu. Jiní naopak pracují ve státních korporacích, na úřadech, slouží moci, ale není jim dovoleno vstoupit do jejího kruhu. Často jsou zámožní, ačkoliv to není pravidlem. Některé mají malé nemovitosti v Lotyšsku nebo Bulharsku, nebo dokonce něco na Azurovém pobřeží. Obecně mají jasný obraz světa. Mnozí mají silné morální zásady a cení si svobody. Jiní naopak prodávají svůj talent státní moci za mlčení a dobré platy na univerzitách, na úřadech a ve státních podnicích. V této skupině asi 70 procent tuto válku nepodporuje, což nějakým způsobem dává veřejně najevo. Značná část této skupiny otřesená nedávnými událostmi opouští svou předchozí loajalitu k úřadům a volí morální konfrontaci, rezignuje na práci ve státní správě, státních médiích a korporacích. Ale ne všichni loajalisté se pro to rozhodnou. K protestující většině v této skupině patří herečka Čulpan Chamatovová a k loajální menšině dirigent Valerij Gergijev. Takhle jsme s Putinem nedomluvili.

A konečně je tu vrcholek pyramidy, 1-2 procenta populace, hlavní příjemci systému. Jsou to lidé, kteří jsou moci plně oddáni, jako ti vzdělaní lidé, rozumí všemu. Nemají byty, nýbrž vily na Západě a obrovské vklady v zahraničních bankách od Švýcarska po Spojené arabské emiráty. Působí v mezinárodním obchodě. Jsou to vysocí úředníci, šéfové státních korporací, takzvaní poslanci Dumy a Rady federace, gubernátoři a nakonec vícehvězdičkoví generálové armády, FSB a GRU. Prodali Putinovi svou svobodu za bohatý bezstarostný život. Jsou poslušnými vykonavateli jeho vůle, ale z důvodů ani ne tak ideologických, jako spíše veskrze sobeckých. Mezi nimi jsou stoupenci ideje jako Alexandr Dugin nebo Anton Vaino, ale to jsou výjimky. A co je nejdůležitější, snaží se realizovat své velmi různorodé nápady díky tomu, že mají k nejvyššímu přístup.

Dnes tuto „elitní“ skupinu sžírá strach a frustrace. V pracovnách Kremlu, Lubjanky a Starého náměstí zaznívají dvě slova: „podvedl nás“. Válkou s Ukrajinou Putin zničil celý jejich sladký život, vzal jim přístup k penězům a vilám v nejkrásnějších koutech světa a nyní požaduje ještě větší loajalitu, ačkoliv spoluúčast na této agresi činí z mnoha z nich válečné zločince a stávají se předmětem zájmu tribunálu v Haagu. Takhle se s Putinem nedomlouvali.

Kromě toho nad nimi visí přízrak stalinských čistek, když bude režim odmítnutý celým světem pokračovat ve své agresivní politice. A také vyhlídka na jadernou zkázu, zcela nezajímavá pro majitele oceánských jachet, sbírek rolls-royců a lamborghini, mistrovských malířských děl a útulných vil uprostřed toskánských vinic.

Od jistého okamžiku tito lidé přestali být k Putinovi loajální. Proč by měli přijít o všechno, čeho se domohli, a dokonce i o své životy? A bez nich už Putin není velký tyran, ale stařec skrývající se v bunkru. Můžete klidně mačkat slavné červené tlačítko, které je tak vtipně ukázáno v časopise Charlie Hebdo, ale nikdo už jeho vůli nesplní. Pár fanatiků se nepočítá. Budou izolováni stejně jako tyran, který udělal chybu.

Nebude žádný druhý Írán ani druhá Severní Korea

Putin se nemůže spolehnout na další vrstvu pyramidy – tito lidé jsou proti němu nebo pro něj, ale ze stejného důvodu jako „elita“ a spolu s „elitou“ ho také opustí.

Neobrátí se přímo na lid – je vším, jen ne tribunem lidu. A lid, i když s ním možná soucítí, ho nebude následovat. Lid je už dlouho naučený pasivitě a životu v izolaci s televizí, do žádné revoluce se nepohrne.

Kdyby během dvou dnů vyhrál válku na Ukrajině a kdyby Západ neuvalil zdrcující sankce, mohl se spolehnout na loajalitu, ba přímo mystické nadšení elity, stejně jako Hitler v letech 1939-41, na absolutní podporu společnosti. Inteligence by byla rozbita a izolována.

Ale válku prohrál, neprovedl blitzkrieg a uvízl v březnovém bahně ukrajinské černozemě. Sankce se ukázaly být opravdu drtivé, jak slíbil starý prezident Biden.

Zůstal sám. Rusko není Írán, kde ajatolláhy vynesla k moci lidová náboženská revoluce (jako bolševický režim v Rusku v letech 1917-22), ani Severní Korea, kde se celonárodní antikoloniální válka proměnila v despotismus. V obou případech revoluce vedla k naprosté výměně elit. Po třicet let vládla Rusku nudná, bezideová kleptokracie bolševické provenience, která zdědila po bolševicích vyčerpaný národ.

Putin kleptokracii resetoval, takže už není způsobilý být jejím vůdcem, zkompromitoval se před světem a stal se v jeho očích nejnebezpečnějším válečným zločincem s příznaky stihomamu. V nejbližších dnech ho vydají. Nebude na něm, ale na novém vůdci, aby obnovil „krásný život“ vrcholku pyramidy, obnovil vztahy se Západem, odblokoval účty v zahraničních bankách a uvolnil jejich majetky. Měl by to být někdo současnými zločiny neposkvrněný – nejlépe hlasitě je odsuzující – a zároveň někdo z jejich okruhu, s kým se můžete dohodnout.

Proto nám nehrozí ani nový stalinismus, ani íránská cesta, ani cesta severokorejská. Ruské masy nemají žádný hlas, žádná lidová revoluce nebude. Zato bude velmi, ale velmi rychle převrat elit shora, jako například odstranění Chruščova v roce 1964 nebo smrt cara Pavla I. v noci z 11. na 12. března 1801 nebo podivná smrt Stalina v březnu 1953. Co je důležité pro obnovu vztahů se Západem, tento převrat bude založen na střední, aktivní sociální vrstvě, získá její morální podporu, obnoví demokracii a občanské svobody.

To můžeme očekávat v nejbližších dnech a ještě více v nadcházejících týdnech.

Jsem, dámy a pánové, optimista.

Překlad do polštiny Sergiusz Kowalski

Andrej Zubov – doktor historických věd, profesor, editor knihy „Dějiny Ruska 20. století“, bývalý přednášející na prestižním Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO). Propuštěn z MGIMO po veřejné kritice anexe Krymu

***

Překladatelská poznámka pod čarou pro ty, kdo už neměli povinnou ruštinu – Staré náměstí je někdejší sídlo ústředního výboru KSSS, dnes sídlo prezidentské administrativy.

—