V neděli proběhly dlouho očekávané volby v Německu a přinesly poměrně málo překvapivý výsledek – o procento a půl zvítězili sociální demokraté (SPD) vedení dosavadním ministrem financí Olafem Scholzem před dosud dominantní silou poválečné politiky SRN koalicí CDU-CSU. Triumf zelených se jako obvykle znovu nekonal, liberálové a AFD zůstali plus minus na svých, levice v bývalé NDR se více přelila k zeleným a SPD a doplatili na to postkomunističtí die Linke. Teď se vášnivě spekuluje o možných koalicích, personáliích atd.
Odhlédneme-li od těchto detailů, zjistíme, že politicky se však ve skutečnosti v pomerkelovském Německu těmito volbami téměř vůbec nic nezměnilo. Výsledkem 16 let vlády nyní všemi obdivované a do nebes vynášené kancléřky je totální „glajchšaltung“ německé politiky a úplná zaměnitelnost programů i praktické politiky jednotlivých stran. „Mutti“ Merkel možná nahradí sociálnědemokratický „Onkel“ Scholz, který však dával na odiv, že on je kancléřčiným nejvěrnějším dědicem a pokračovatelem.
Základem merkelovského politického Eintopfu, v jehož bažině utonuly všechny strany s výjimkou ostrakizované AFD, je extremistický masochistický zelený aktivismus, který se v Německu stal mainstreamem, okořeněný genderovým a migračním levičáctvím a socialistickým přerozdělováním. Z tohoto nevábného pokrmu, který svým spoluobčanům navařila Mutti Merkel a v němž nezbylo ani špetky chuti po konzervativních hodnotách a volném trhu, má německá společnost – až jednou procitne – zaděláno na dlouhé bolení břicha.
Zdroj a celý text: ivk.cz
