Německá kancléřka Angela Merkelová definitivně skončila ve funkci, ve které strávila dlouhých šestnáct let. Většina komentářů vyznívá obdobně, jako když v minulosti umřel někdo z předsedů prezídia Nejvyššího sovětu. Jejich nebo její éra vlády byla dobou rozkvětu, pokroku, stability a Česká republika přichází o velkého přítele. Ano, jde o velkou nadsázku, přece jen mezi bolševickými diktátory, kteří u nás udržovali okupační armádu, a demokraticky zvolenou političkou je hodně velký rozdíl. Nicméně ten tón, který bilancuje její vládnutí, beze stínu pochybností a až jistá servilnost jsou do očí bijící.
Je zajímavé tento přístup srovnat s přístupem mainstreamových médií v případě těch, které nemají rádi. V poslední době se nám nabízí bývalý americký prezident Donald Trump. Sám za sebe říkám, že se mi nelíbí, jak se ten chlapík vyjadřuje, jak se obléká, jak se češe, zkrátka na pustém ostrově bych s ním skončit nechtěl. Ale ta zapšklost komentátorů, kteří mu nejsou ochotni přiznat zásluhy na růstu americké ekonomiky, na rychlém vývoji vakcíny proti covidu, na plnění jeho volebních slibů, je zarážející. Zkrátka, je to populista, který jen říkal, co chtěli jeho voliči slyšet. Přitom pokud hledáme nějaký příklad populistického politika, jen těžko bychom našli někoho vhodnějšího než právě Angelu Merkelovou. Jen málokdo dokázal v moderní historii během svého vládnutí tak často a tak ochotně vycházet vstříc aktuálním náladám veřejnosti nebo v jejím případě spíše tvůrcům veřejného mínění, konkrétně německým médiím.
Určitě si mnoho z jejích příznivců pomyslí, ona, a že by vycházela vstříc veřejnému mínění? Vždyť během migrační krize v roce 2015 statečně otevřela dveře do Evropy více než milionu migrantů. Tak čítankové to ale tehdy nebylo a mnoho z tehdejšího dění je dnes zčásti zapomenuto, zčásti zaneseno ideologickým balastem. Přestože občanská válka v Sýrii zuřila již čtyři roky a v pohybu byly miliony lidí, tak první polovina roku 2015 byla v Evropě ve znamení řecké dluhové krize, nikoliv uprchlíků. Ne že by řecký dluh byl něco nového, ale předčasné volby v Řecku vyhrál radikál Alexis Tsipras a jeho ještě radikálnější kamarád Janis Varufakis se stal ministrem financí. Ten druhý se stal nejviditelnější tváří revize dohod s věřiteli, která by znamenala, že z peněz, které v minulosti Řekům věřitelé napůjčovali, nedostanou nic.
Tehdy se německá kancléřka v souladu s většinovým přáním svých voličů postavila rozhodně proti. Bez ohledu na to, že Řecko po přijetí eura spolu s dalšími jižními zeměmi eurozóny zdražením svého exportu a zlevněním toho německého de facto umožňovaly pokračování německého hospodářského úspěchu.
Zdroj a celý text: novinky.cz
