Radka Váchalová: Tradiční hospodaření je řešením nynějšího sucha i nedostatku zemědělské půdy

Ochrana životního prostředí není politika, nýbrž realita. Jedna z nejvíce diskutovaných otázek u nás i v zahraničí. Mluví o ní občané, vedou se debaty v médiích, konají se konference vědců, stanovují se prognózy, hovoří o ní politici. Občané musí nabýt dojmu, že situace je tak složitá až je neřešitelná, či řešitelná za předpokladu vysokých finančních výdajů nebo při omezení našeho životního prostoru a stylu života.
Mám pocit, že často chybí zdravý selský rozum. Naši předci vycházeli z toho, že člověk je součástí přírody a má právo ji využívat pro uspokojování svých potřeb. Má však povinnost ji chránit. Stavět člověka proti přírodě a opačně je nepochopení podstaty existence lidstva, ale i významu pojmu životní prostředí. Pod pojmem kvalitní životní prostředí se většině z nás vybaví úrodná půda, zelené louky plné včel, dostatek kvalitní vody, čisté ovzduší, zdravé lesy plné zvěře a zarybněné vodní plochy.
Jaký je ale skutečný stav životního prostředí u nás? Půdy nám každý rok ubývá, bohužel i orné. Půda je stále více spekulativní investicí. Zastavěné plochy stále narůstají a pole se nehnojí statkovými hnojivy. Snižující se stavy skotu se převážně nacházejí na pastvinách. Od roku 2000 ubylo téměř 148 tisíc hektarů výměry zemědělské půdy, tj. 25 hektarů denně. Více než polovina půdy je tak utužená, že nepřijímá srážky, odtékající z polí. Narůstá eroze. Při přívalových srážkách jsou bleskové povodně. Ve studnách není voda, protože se nedostane do spodní půdy. Často nesmyslné zatravňování vede k nulové produkci a vsakování vody. Ani erozi půdy to na našich polích neřeší. Je to začarovaný kruh, ale možná jen zdánlivý.
Vraťme se k tradičním zásadám hospodaření s využitím nejmodernějších vědeckých poznatků, technologií a mechanizace. Každý sedlák, který měl srdeční vztah k půdě, se tak choval. Věděl, že musí orat, hnojit kravskou mrvou a udržet pestrou skladbu plodin. Řídil se citem k přírodě a byl před ní pokorný. Zajistit vyváženost mezi rostlinnou a živočišnou výrobou je jediná možná cesta, jak řešit snižující se produkční schopnost naší půdy. Tyto principy musí být vlastní nejen menším firmám, ale i středním podnikům až po velké agropodniky. Všechny formy hospodaření mají v ČR své místo a význam. Zvýšíme tím soběstačnost v potravinách, která výrazně poklesla (mléko asi o 90 %, drůbeží maso o 60 %, vepřové o 37 %, hovězí o 100 % při poklesu spotřeby o 70 % v porovnání s rokem 1990, vajec o cca 60 %, zelenina o cca 27 %). Zvýšíme tím podíl tuzemských potravin nad dováženými, které mnohdy nedosahují domácí kvality. Podpoříme tím české zpracovatelské firmy, které často zanikají. Nejsou schopny konkurovat velkým zahraničním řetězcům.
Postarejme se, aby se omezené vodní srážky dostaly do našich studní, vodojemů a ne, aby rychle odtekly krajinou bez zadržení na polích, loukách, mokřadech, rybnících a jezerech.  Kvalita vodních toků v ČR se v porovnání s lety 1991-1992 výrazně zlepšila, přesto jich stále nejvíce spadá do III. třídy, která představuje značně znečištěnou vodu. Je zřejmé, že se už několik let potýkáme s nedostatkem srážek. Zajistíme-li trvalý dostatek vody v půdě, vyřešíme i odpovídající absorpci slunečního tepla, což se pozitivně projeví na teplotě země. Zabrání to oteplování nebo přehřívání zemského povrchu. Nebraňme výstavbě retenčních a vodních nádrží. Prosaďme odbahnění rybniční soustavy, jejíž kapacita je zanesena z více než 50 %. Obnovme historická vodní díla nebo postavme nová. Současně podpořme dokončení infrastruktury v procesu čištění odpadních vod. Nejen ve městech, ale i na venkově musíme dobudovat vodovodní i kanalizační síť. Nedostatek kvalitní vody na nás doléhá stále intenzivněji. A přibližně  17 % obyvatel není stále napojeno na kanalizaci!
Můžeme prezentovat i další problémy našeho hospodářství. Potřebné je říct, kde najdeme finanční zdroje pro jejich řešení. Tyto zásadní otázky často zůstávají stranou mnohdy bouřlivých diskusí o ochraně životního prostředí, a to ke škodě jejich praktického řešení.
Finanční zdroje vytváří výkonná národní ekonomika. Čím je výkonnější a efektivnější, tím více finančních zdrojů má na ochranu životního prostředí. Člověk je součástí přírody. Je předurčen, aby ji využíval ve prospěch svůj a celé společnosti v souladu s jejím potenciálem. Bez silné národní ekonomiky nelze zajistit kvalitní ochranu životního prostředí. Řešení této problematiky je naléhavé a aktuální. Z pohledu nás všech, a zejména našich dětí, současně i vysoce nadčasové.
Radka Váchalová, Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity