Velkou pozornost přitahoval provazochodec, který v sobotu večer krátce před osmou hodinou přecházel po laně mezi věží kostela a zámku v Českém Krumlově. Nešlo však jen o artistické vystoupení – Josef Vychodil přenesl mezi těmito symboly duchovní a světské moci unikátní kapsli s vodou z pramenů Vltavy. Na zámecké věži ji předal kastelánovi, čímž Vltavská štafeta postoupila do další etapy na své cestě ze Šumavy do Prahy. V neděli putovala do Zlaté Koruny a poté dále do Českých Budějovic, Hluboké nad Vltavou a dalších míst spjatých s naší národní řekou.

Sobotní program akce Vltava slavná & splavná vytvořil pomyslný most, který se klenul i nad Lazebnickým mostem se sochou sv. Jana Nepomuckého. Právě tohoto českého patrona, jenž stojí na mostech po celém světě a je mimo jiné ochráncem řemesel spojených s vodou, připomněla odpolední mše za Eleonoru a Adama ze Schwarzenberga v kostele sv. Víta.

„Svatý Jan Nepomucký byl hlavním patronem Schwarzenbergů, kteří v 18. století významně podporovali jeho svatořečení. V krumlovském kostele sv. Víta se nachází cenná kaple sv. Jana Nepomuckého, kde jsou uložena srdce pěti generací tohoto rodu. Přáli si, aby jejich srdce zůstala v Českém Krumlově, který milovali. Letos navíc slavíme 300 let od založení této kaple,“ vysvětlil ředitel jihočeského pracoviště Národního památkového ústavu Petr Pavelec. Právě proto byl součástí štafety i tento originální „most“ mezi kostelem a zámkem. V hospodářské kanceláři zámku totiž za éry Schwarzenbergů vznikaly významné vltavské projekty – od lesnictví a dřevařství po zajištění splavnosti řeky, včetně stavby slavného Schwarzenberského kanálu.

Přes Zlatou Korunu do Českých Budějovic

Divácky atraktivní happening spojil duchovní i hospodářskou tradici a připomněl, jak důležitou roli Vltava sehrávala a stále sehrává v krajině, životě a obživě lidí. Symbolický most mezi ochozem kostelní věže a zámecké dominanty města měřil přibližně 250 metrů. Josef Vychodil jej překonal překvapivě rychle a bez zaváhání, což vyvolalo nadšení mezi přihlížejícími obyvateli, turisty i hudebníky, kteří se v té chvíli chystali na koncert v Pivovarské zahradě. Po slackline široké pouhých 2,5 centimetru se provazochodec ve výšce kolem 70 metrů vydal v kostýmu anděla, s nádobou s vodou uvázanou u pasu. Voda se štafetou putuje 66 dní – po vodě, na kole, vlakem i pěšky.

„Mám velkou radost, že se vše podařilo – organizace nebyla vůbec jednoduchá. Provazochodci sice v Českém Krumlově už vystupovali, ale nikdy ještě nikdo neprošel mezi těmito dvěma hlavními věžemi,“ dodal Petr Pavelec. Spolu s kastelánem Pavlem Slavkem pak uložili kapsli s vodou do zámecké galerie Máselnice, kde je až do konce prázdnin k vidění výstava Řeka Vltava – tři příběhy.

Výstava představuje tři výtvarné pohledy na řeku, která formovala krajinu i lidské osudy. Návštěvníci zde mohou zhlédnout obrazy Joana Brehmse a Františka Řežába i fotografie Michala Tůmy ze série Město na přelomu století. Galerie je otevřena od úterý do neděle, vždy od 10 do 16 hodin, a vstup je zdarma. Kapsle s vodou ale mezitím pokračuje dál – v neděli odpoledne do kláštera ve Zlaté Koruně, kde zůstane do pátku. Poté putuje na Dívčí Kámen, do Boršova nad Vltavou a v neděli 27. července dorazí do Českých Budějovic. Jednotlivá zastavení, vždy spojená se zajímavými setkáními, je možné sledovat na přehledné mapě ZDE.

Vodní štafeta je součástí projektu Vltava slavná & splavná, kterým letos Národní památkový ústav připomíná 150 let od prvního uvedení symfonické básně Vltava od Bedřicha Smetany a zároveň vyzdvihuje význam tzv. Vltavské cesty – trasy spojující významné památky i přírodní a kulturní místa podél řeky. Štafeta odstartovala 1. července u pramenů Vltavy a projde rukama více než stovky lidí – kastelánů, převozníků, hrázných, skautů, turistů, olympioniků, hasičů, potápěčů, vorařů i zástupců různých institucí. Jejím cílem je Praha, kde se od 5. září do 4. ledna 2026 uskuteční velká výstava o Vltavě v Jízdárně Pražského hradu.

Jihočeský kraj připravil pokračování úspěšného programu Obědy pro jihočeské děti. Rodiny v tíživé finanční situaci budou moci od 1. září 2025 opět žádat o příspěvek na školní stravování. Za tímto účelem putuje z Jihočeského kraje 37,7 milionu korun. „Kraj opětovně využil možnost čerpat prostředky z Evropské unie, a i pro školní rok 2025/2026 zajistil pro děti ze sociálně slabých rodin finanční pomoc při úhradě školních obědů“ informoval 1. náměstek hejtmana Tomáš Hajdušek.

O příspěvek na školní stravování mohou od nového školního roku žádat nejen rodiny pobírající dávky hmotné nouze, ale nově i rodiny s přídavkem na dítě a také ukrajinské rodiny čerpající humanitární dávku. „Cílem je pomoci dětem z rodin, které mají složitější životní situaci. Přístup ke školnímu stravování vnímáme jako něco naprosto základního. Nejde jen o to, co děti jedí, ale také o to, že společné obědy ve školní jídelně mají důležitý sociální rozměr. Pokud dítě nemůže být o obědové přestávce se svými vrstevníky, snadno se dostává mimo kolektiv. Právě proto jsme přesvědčeni, že všechny děti by měly mít přístup ke školnímu stravování,“ vysvětlil Hajdušek.

Program navazuje na předchozí dvouleté období. „Už v roce 2023 jsme zareagovali rychle a byli jsme první kraj, který k programu MPSV takto přistoupil,“ připomněl Hajdušek a upřesnil: „Za období od 1. září 2023 do 31. srpna 2025 jsme podpořili celkem 991 dětí ve 155 školách v celém kraji. Zatím se vyčerpalo přibližně 10,5 milionu korun, ale konečná částka bude zřejmě vyšší, protože školy teprve dokládají výdaje za období březen až srpen 2025.“

Jednoduchá elektronická žádost

 Celý proces podávání žádostí poběží jako doposud výhradně elektronicky a bez zbytečné administrativy prostřednictvím webového portálu obedy.kraj-jihocesky.cz. Kraj bude i nadále poskytovat finanční prostředky přímo organizacím poskytujícím školní stravování, nikoli tedy jednotlivým rodinám.

Příjem žádostí rodičů i organizací poskytujících školní stravování bude časově omezen. Rodiče mohou o příspěvek na školní stravování žádat od 1. 9. 2025 od 8 hod. do 10. 10. 2025 do 14 hod. Na základě podaných žádostí rodičů, jimž úřad práce elektronicky potvrdí pobírání stanovených dávek, podají organizace poskytující školní stravování v termínu od 13. 10. 2025 do 7. 11. 2025 přes Portál občana Jihočeského kraje elektronickou žádost o poskytnutí dotace.

Vzhledem ke schvalovacím procesům budou dotace školám vypláceny na přelomu ledna a února 2026. To znamená, že v první polovině školního roku uhradí rodiče školní stravování předem a příslušná částka jim bude zpětně proplacena.

„Naší snahou je, aby se v Jihočeském kraji všem žilo lépe. A to samozřejmě platí i pro děti, které by jinak kvůli nepříznivé domácí situaci neměly možnost obědvat se svými spolužáky. Pokud se prostředky na podzim 2025 nevyčerpají, další příjem žádostí na jaro bude zahájen v lednu 2026,“ uzavřel Hajdušek.

Kompletní informace o dotačním programu a podmínkách čerpání podpory jsou k dispozici na webu obedy.kraj-jihocesky.cz a také na oficiálních stránkách Jihočeského kraje.

Již téměř půlstoletí probíhá na jihu Čech ojedinělý ptačí výzkum – a už téměř padesát let probíhá úplně stejně. Což z něj činí jeden z nejzajímavějších a nejstarších v rámci celé Evropy. Skvělou zprávou pro veřejnost je, že může být při tom. Do tábora ornitologů na rybníku Řežabinci u Ražic na Písecku lze vyrazit v termínu od 27. července do 5. srpna, v čase od 7 do 19 hodin. Návštěvu neplánujte, pokud je veliké horko, silný vítr či vydatně prší, v takovém počasí jsou sítě staženy.

Výzkum se oficiálně jmenuje Akce Acrocephalus, letos se koná 49. ročník. Za ty dlouhé roky výzkumníci okroužkovali, změřili či zvážili přes 40 tisíc ptačích jedinců. Pravděpodobně při návštěvě uvidíte některého z rákosníků (po nich se ostatně akce i jmenuje), často se chytne také pěnice černohlavá. Větší nadšení vzbuzuje odchyt slavíků či ledňáčka říčního, o velkém štěstí se dá mluvit v případě odchytu některého z chřástalů nebo nějakého dravce či sovy. Každopádně téměř každá návštěva je odměněna možností vidět a fotit zblízka zajímavé ptáky, a přitom se zeptat odborníků na různé zajímavosti.

Většina dnešních jihočeských ornitologů kdysi na Řežabinci sbírala své první zkušenosti. Kdo ví, zda zrovna vašemu dítku či vnoučátku návštěva kroužkovacího tábora nezmění život. Takto před více než deseti lety přivezl tatínek malého Jakuba Handschuha ze Skal. Dnes je mu 17 let, je studentem oboru Ekologie a ochrana životního prostředí Střední zemědělské školy v Písku, má těsně před získáním samostatné kroužkovací licence a ornitologii nadobro propadl. A vše to začalo právě jednoho odpoledne kdysi na Řežabinci. Velmi pravděpodobně ho při návštěvě tábora potkáte, stejně jako vedoucího výzkumu Jiřího Šebestiana a další pravidelné účastníky.

Veřejnost je vítána v termínu 27. 7. – 5. 8. od 7 do 19 hodin, ideální jsou samozřejmě časné ranní hodiny, kdy bývá aktivita ptáků největší. Výzkumníci vás někdy s sebou vezmou i vybírat sítě, které jsou natažené na 13 stálých stanovištích reprezentujících tři biotopy. Návštěvu neplánujte, pokud je veliké horko, silný vítr či vydatně prší, v takovém počasí jsou sítě staženy.

Přímo do tábora se dostanete pouze pěšky – autem je třeba zahnout při příjezdu do Ražic od Písku před železničním přejezdem doprava, na konci cesty auto zaparkujte u bašty. Poté se vydáte po naučné stezce po kraji rybníka Řežabinec, projdete kolem pozorovací věže a asi po 200 metrech již narazíte na tábor ornitologů. Ražice jsou velmi dobře dostupné i vlakem.

Kontakt na pořadatele: RNDr. Jiří Šebestian, CSc., 607 720 398, sebestian@prachenskemuzeum.cz

Úzkokolejka, jeden z nejvýznamnějších turistických symbolů regionu, má před sebou novou kapitolu. V pondělí 7. července se v zasedací místnosti jindřichohradeckého městského úřadu uskutečnilo klíčové jednání Sdružení měst a obcí Úzkokolejka, jehož se zúčastnil i provozovatel mezinárodní dopravy Gepard Express Albert Fikáček, který podal v insolvenčním řízení nejvyšší nabídku na odkup Jindřichohradeckých místních drah. Výsledky jednání přinesly dobrou zprávu: úzkokolejka bude jezdit dál.

Jednání Sdružení měst a obcí Úzkokolejka ukázalo, že chuť k zachování a rozvoji této historické dráhy existuje. „Budeme rádi za jakoukoliv spolupráci jednotlivých obcí na trati. Pokud některá obec nebude chtít spolupracovat, neznamená to, že úzkokolejka nebude jezdit – pojede i tak,“ řekl Albert Fikáček.

Stále je potřeba udělat mnoho práce, než budou moci vlaky znovu vyjet. Na druhou stranu je nutné podotknout, že už během příprav nerealizované reorganizace byly podniknuty kroky, které obnovu provozu na trati usnadňují. „Aktuálně je mimo jiné nutné vyměnit některé pražce, vysekat přejezdy a mnoho dalšího, aby první soupravy mohly vyjet co nejdříve. Prioritou je zatím trať z Jindřichova Hradce do Kamenice nad Lipou,“ uvedl Fikáček.

Na trať se vrátí původní lokomotivy TU a vagony pro pasažéry Balm. Počítá se také s vagony na převoz jízdních kol. Zároveň probíhá vyřizování majetkových a nájemních vztahů.

„Za svazek mohu říci, že jsme velmi rádi, že se našel někdo, kdo se kolejí ujal a má zájem je zprovoznit. Věříme, že se úzkokolejka znovu stane atraktivní součástí našeho regionu,“ řekl předseda Sdružení měst a obcí Úzkokolejka Michal Kozár.

Budoucnost úzkokolejky je tedy opět na kolejích. O tom, jak rychle a v jaké podobě se na trať vrátí život, rozhodnou příští týdny a měsíce.

Ve středu 9. července se ve Strakonicích konalo slavnostní otevření nového psího hřiště, které vzniklo v lokalitě za areálem čistírny odpadních vod. Od 14 hodin zde probíhal oficiální program, který přilákal desítky milovníků čtyřnohých mazlíčků. Nechyběli majitelé psů, zástupci města ani odborníci na kynologii. Město získalo na realizaci hřiště dotaci od společnosti Purina, výstavba přišla na 254 100 korun včetně DPH.

Hřiště bylo navrženo jako volně přístupný prostor pro všechny pejskaře, kteří chtějí svému mazlíčkovi dopřát více pohybu, zábavy i výcviku. Na místě je k dispozici devět herních a tréninkových prvků z odolného akátového dřeva, které slouží jak k rozvoji fyzické kondice psa, tak k posílení vztahu mezi psem a páníčkem. Lokalita byla zvolena s ohledem na přístupnost – návštěvníci se na hřiště pohodlně dostanou pěšky i autem.

Slavnostního aktu se zúčastnil i dvojnásobný mistr a zkušený trenér psů Adam Holeksa, který byl jedním i z iniciátorů vzniku psího hřiště. Předvedl ukázky výcviku a ochotně odpovídal na dotazy návštěvníků. Jeho přítomnost potěšila nejen psí nadšence, ale také přispěla k odborné atmosféře celé akce.

Město Strakonice touto novinkou rozšířilo nabídku volnočasových aktivit pro chovatele psů a vyjádřilo podporu odpovědnému přístupu ke zvířatům. Hřiště je od 22. května otevřeno veřejnosti, ale nyní bylo oficiálně uvedeno do provozu se vší parádou. Návštěvníci si odpoledne pochvalovali a shodli se, že podobný prostor ve městě dlouho chyběl.

V ulici 5. května město Milevsko před více než dvaceti lety postavilo druhý dům s pečovatelskou službou. První pečovatelský dům se 76 byty vyrostl už v 90. letech na sídlišti v Libušině ulici. Teď se město rozhodlo postupně DPS v ulici 5. května přeměnit v domov důchodců.

Ředitelka Sociálních služeb města Milevska Marie Jarošová říká, že to je nezbytné. Přibývá klientů, kteří potřebují pobytovou službu v lůžkovém zařízení. Vypršela už také udržitelnost dotace, s níž se v ulici 5. května budoval dům s pečovatelskou službou. Změně tedy nic nebrání a její potřeba je velká.

Mezi staršími obyvateli města ale vzbudil neklid článek v městském zpravodaji, kde se uvádí, že byty v prvním poschodí DPS v ulici 5. května už se nebudou pronajímat k trvalému bydlení. Při uvolnění takového bytu se zřídí jedno či dvoulůžkový pokoj domova pro seniory, tak jako už se změnil charakter bytů v přízemí. Ty i s lůžkovou částí v nové nástavbě rozšířily kapacitu seniorského domova.

Ze 17 lůžek je 94. Stále málo

„Původně vznikl domov pro seniory v roce 2002 v sousední bývalé budově finančního úřadu a měl 17 lůžek. Jenže zájem o pobytovou službu stále stoupá, různými úpravami jsme se v tomto objektu dostali až na kapacitu 25 lůžek. Je tam devět jednolůžkových a osm dvoulůžkových pokojů. I to už ale delší dobu nepostačuje, proto se nad domem s pečovatelskou službou budovala nástavba, kde vzniklo šest jednolůžkových a čtrnáct dvoulůžkových pokojů pro rozšíření kapacity seniorského domova. Pobytovou službu jsme už rozšířili i do přízemí a stále to nestačí. To vedlo k rozhodnutí rady města, že do objektu v ulici 5. května 1510 už se nebudou přijímat žádosti o byt v domě s pečovatelskou službou. Stávající nájemce bytů odtud samozřejmě nebudeme nikam stěhovat. Budeme lůžkové pokoje zřizovat z uvolněných bytů postupně, takže to může trvat dvacet i více let, než bude z celé budovy pouze domov pro seniory,“ říká ředitelka Jarošová. Momentálně má domov důchodců 94 lůžek, výhledově by jich mohlo být až 115.

Počet žádostí o umístění v domově pro seniory je podle ředitelky velmi ošidné číslo. Seznam by byl dlouhý, protože si lidé podávají žádosti s velmi dlouhým předstihem a pak nástup odkládají. „Aktuálně víme zhruba o deseti lidech, kteří by potřebovali umístění do dvou měsíců. Pobývají třeba v nemocnici a nemohou už se po návratu o sebe sami starat a nemůže to zajistit ani rodina,“ popisuje Marie Jarošová, proč by město potřebovalo další lůžka. Lidé se obecně dožívají stále vyššího věku, kdy už péči potřebují. Tím roste potřeba dalších a dalších pobytových zařízení.

Žádost je třeba aktualizovat

Ti, kdo mají na sociálním odboru města podánu žádost o byt v DPS v ulici 5. května, vyzval městský úřad, aby přišli dokument aktualizovat a sdělit, zda jsou ochotni akceptovat byt v DPS v Libušině ulici. Tam je 76 bytů a město jejich charakter měnit neplánuje. V ulici 5. května už byty s pečovatelskou službou pronajímat nebude.

Podanou žádost lze aktualizovat i v elektronické podobě na webových stránkách města Milevska www.milevsko-mesto.cz ve složce Sociální oblast – Domy s pečovatelskou službou – Přidělování bytů.

Proč toto rozhodnutí vzbudilo mezi staršími obyvateli Milevska nelibost? „Myslím, že mnozí lidé preferovali DPS v ulici 5. května proto, že tu je nepřetržitá přítomnost pečovatelské služby, zatímco v Libušině ulici slouží pečovatelky ve všední dny od 6.30 do 20 hodin a o víkendech od 6.30 do 12 a od 16 do 19 hodin. Zajištění 24 hodinové pečovatelské služby je personálně náročné, ale dospěli jsme k němu, protože někteří nájemci bytů už se stali plně ležícími klienty, takže pečovatelky chodí k nim do bytů například polohovat lůžka a poskytovat i další služby,“ říká Marie Jarošová. Podle pravidel registrované sociální služby to tak ale nemá být.

Personál nechybí

Milevskou zvláštností je, že Sociální služby nemají problém s nedostatkem personálu, ačkoliv celorepublikově zdravotní sestry a pracovníci sociálních služeb v obdobných zařízeních scházejí. „Zdravotních sestřiček máme patnáct, hlásí se nám i další kvalifikované sestry. Nedostatek nepociťujeme ani u sociálních služeb. Tam stačí základní vzdělání a doplnění kvalifikace v odborném kurzu,“ zmínila ředitelka.

V domově pro seniory je nepřetržitý provoz, slouží se dvanáctihodinové směny od 7 do 19 a od 19 do 7 hodin. Přesto je zájem o místa značný, jelikož práce pro ženy je v milevském regionu obecně nedostatek.

Tvrz a panský dům v Mladějovicích, které byly dlouhá léta ve zdevastovaném stavu, se po patnácti letech trpělivé a pečlivé práce soukromých vlastníků proměnily v kulturní centrum s historickou duší. Lucie a Bernard Durychovi obnovili konstrukce, sgrafita, vitráže i krovy, do interiérů vrátili dobové prvky a celý areál propojili s kulturním životem. Dnes tu jsou ateliéry, prostory pro umělce a konají se zde výstavy či plenéry. Právě tento projekt získal první místo v nově vyhlášené soutěži „Nejlépe opravená kulturní památka Jihočeského kraje“.

Soutěž vyhlásil letos Jihočeský kraj, aby ocenil kvalitní přístup k obnově památek a povzbudil další vlastníky k péči o kulturní dědictví. Odborná komise vybírala z 13 nominovaných projektů, které byly rozděleny do dvou kategorií – stavební obnova kulturní památky a restaurování. Rada kraje následně rozdělila mezi výherce částku 350 000 korun.

„Hlavním kritériem hodnocení byla vysoká kvalita provedení obnovy a šetrný přístup vlastníků k památce. Na jednotlivých projektech je vidět, že oceněné realizace mají citlivý přístup ke kulturnímu dědictví a při obnově byla využívána tradiční řemesla a technologie. Důležitý je i přínos pro komunitní a kulturní život místa,“ uvedla náměstkyně hejtmana pro oblast kultury Lucie Kozlová.

„Viděli jsme příklady, kde se potkává hluboká úcta k památce s odvahou ji znovu zapojit do života dnešní společnosti. Soutěž slouží jako důležitý motivační nástroj – ukazuje, že i malé obce nebo soukromí vlastníci dokáží velké věci. Starost a péče o památky má smysl a Jihočeský kraj v soutěži plánuje pokračovat i v dalších letech,“ dodala Kozlová.

Slavnostní předání ocenění proběhne 15. srpna 2025 v obci Čestice během krajského finále soutěže Vesnice roku Jihočeského kraje.

Oceněné projekty

Kategorie: Stavební obnova kulturní památky

• 1. místo – Tvrz a panský dům čp. 80 a 1, Mladějovice
  Bernard a Lucie Durychovi obnovili téměř zaniklý areál dvou historických budov a proměnili ho v kulturní prostor s komunitním využitím. Odměna: 100 000 Kč.
• 2. místo – Gloriet v zahradě zámku v Němčicích u Volyně
  Lukáš Dlauhoweský provedl kompletní rekonstrukci glorietu ze 17. století, který byl zachován pouze jako torzo. Obnovil jak historické konstrukce, tak původní tvarosloví památky. Odměna: 70 000 Kč.
• 3. místo – Dům čp. 149 na Velkém náměstí ve Strakonicích
  Firma STET s.r.o. zrekonstruovala reprezentativní dvojdům s bohatou ornamentikou a jedinečným architektonickým řešením. Odměna: 30 000 Kč.

Kategorie: Restaurování kulturní památky

• 1. místo – Kaple Andělů Strážných ve Volyni
  Město Volyně obnovilo nástěnné malby kaple z 19. století, které byly znečištěné a poškozené. Dnes kaple znovu září. Odměna: 80 000 Kč.
• 2. místo – Sochy sv. Pavla a sv. Ondřeje, Chlum u Třeboně
  Barokní plastiky prošly restaurováním, které zahrnovalo sejmutí přemaleb, doplnění konstrukcí i zlacení. Odměna: 40 000 Kč.

3. místo – Socha sv. Jana Nepomuckého, Bechyně – Zářečí
Město Bechyně nechalo zrestaurovat sochu připisovanou okruhu Matyáše Bernarda Brauna. Odměna: 30 000 Kč.

Provoz na romantických lokálkách v jižních Čechách i letos zpestří jízdy historických vlaků. V jejich čele pojede lokomotiva 354.195 Všudybylka, která poveze historické vagóny s dřevěnými sedačkami, bufetový vůz a dokonce i otevřený vyhlídkový vůz. Nostalgické jízdy plánují České dráhy nejen na Šumavě v okolí Volar, ale i v lokalitách, kde se parní lokomotiva již řadu let neobjevila.

První letní jízdy v jižních Čechách odstartovaly už o posledním červnovém víkendu na Písecku, kdo je nestihl, nemusí ale smutnit. Atraktivní program bude připravený i o červencových svátcích. V sobotu 5. července se cestující svezou parním vlakem z Českých Budějovic do Českých Velenic a dále do Veselí nad Lužnicí. Tento den bude v provozu také zvláštní vlak v čele s historickou motorovou lokomotivou Bardotkou, který vyrazí v opačném směru než parní vlak, tedy z Veselí nad Lužnicí přes České Velenice do Českých Budějovic. V neděli 6. července bude připravena jízda parního vlaku po trase Veselí nad Lužnicí – Jindřichův Hradec – Počátky–Žirovnice.

V pátek 11. července si přijdou na své milovníci vojenské historie. Tento den se odehraje rekonstrukce osvobození Prachatic na konci druhé světové války a součástí této akce budou i jízdy „vojenského“ parního vlaku a ukázky bojů o nádraží.

Následující týden už se mohou fanoušci železnice těšit na tradiční Šumavské léto s párou v okolí Volar. Parní vlak pojede o sobotách a nedělích 12., 13., 19. a 20. července po trasách z Volar do Nového Údolí a pak srdcem Národního parku Šumava k vodní nádrži Lipno do Černé v Pošumaví. Netradiční zážitek nabídne také noční jízda v pátek 18. července. Ta je plánovaná po trase Volary – Nové Údolí – Nová Pec – Volary. Završením šumavské etapy bude jízda z Volar přes Český Krumlov do Českých Budějovic v pátek 25. července.

Vrcholem jihočeských letních akcí bude oslava 200 let zahájení výstavby koněspřežné železnice České Budějovice – Linec. V českém úseku tratě se v sobotu 26. července potká historická souprava s jednotkou Pendolino. Historický vlak poveze parní lokomotiva Všudybylka a pojede z Českých Budějovic do Horního Dvořiště a zpět. Moderní jednotka Pendolino pak bude nasazená na protokolárních expresech z Prahy hl.n. do Rybníka a zpět. Centrem dění budou nejen České Budějovice, ale i Kaplice a Bujanov.

V Jindřichově Hradci je zasazené semínko nového hudebního festivalu. V pátek 27. června se tu konala akce s názvem Muzejní nota na místě, kde se v dávné historii konávala Folková růže. Jde o bývalé atrium jezuitského semináře, které spravuje Muzeum Jindřichohradecka a v přilehlých budovách provozuje výstavní prostory.

V dramaturgii měl prsty muž, který je měl i ve Folkové růži a poté ve Folkovém Pluháči, nestor jihočeské folkové muziky Pavel Jarčevský. A jaký by to byl dramaturg, aby si zde nezahrál se svým Jen tak takem. Dále se dostavila vokální skupina X-tet a Microjazz, který má ve svém repertoáru prvky jazzu, swingu či funky.

Jak se to všechno v prvopočátku seběhlo? Původní myšlenku oživit hudbou prostory jindřichohradeckého muzea přinesl na počátku roku frontman X-tetu Štěpán Štrupl. Další důležitou osobou byla ředitelka muzea Martina Machartová, která tuto myšlenku posvětila. A tak se stalo, že nultý ročník mohl vypuknout a marketingová a PR pracovnice muzea Marcela Kozlová jej mohla uvést.

Úvodní tóny připadly Jen tak taku a písničce O šálku na kávu. Zvládli je úplně v pohodě i bez předchozí zvukové zkoušky. A ve stejném pohodovém duchu se linul proud dalších písní. Pavel Jarčevský připomněl, že některé z nich se díky své delší historii hodí do zdejšího prostředí (Carpe diem blues nebo Scházíš mi lásko). Třeba takovou Tajákovi si s Jentaktaky notoval i jejich bývalý člen Milda Vokáč, který se přišel na festival podívat. Z té novější historie zazněly například Apage satanas, Lidé jsou andělé či jejich tradiční Přejem vám život. Přejme život jim i celému festivalu.

X-tet, vokální skupina z Jindřichově Hradce, přinesla svými skladbami svěží vítr, který velmi konkuroval tomu, který profukoval uzavřeným nádvořím. Jejich vokály mají velkou podporu ve dvou kytarách a kontrabasu. Stejně jako nedávno Jentaktaci přivítali ve svých řadách nového člena Pavla Krajského, tak i X-tet přivedl do svých řad novicku – vokalistku Lucii Bártů, která svým projevem zaujala nejednoho diváka. Repertoár kapely je opravdu rozmanitý. Povětšinou se jedná o převzaté skladby předělané do X-tetí podoby. Kdo by třeba neznal Šaty dělaj člověka, Čerešně či Žízeň. Jedna taková jejich písnička s podzimní tématikou vyvolala i spad několika dešťových kapek. Závěrečná píseň X-tetu, kdy Kráčel krajem poutník, je dovedla do krásného finále druhé třetiny festivalu. Klobouk dolů!

Rovněž domácí Microjazz (vzhledem k počtu muzikantů spíše macro) přinesl s sebou energické jazzové a swingové celkem známé melodie. Tou energií se jim podařilo rozpohybovat i některé diváky. Tahounem kapely je zpěvačka Andrea Kaňková, která má kolem sebe zdatné kolegy od piana, baskytary, kytary přes bicí až po dechovou sekci. Ti, kdo netančili, napjatě poslouchali s očekáváním, co dalšího přijde. Skvěle zapadli do prostředí a uzavřeli tak příjemný, pohodový a energií nabíjející večer protkaný čerstvým větrem.

Kdo se chtěl o přestávkách mezi kapelami zabavit jinak než sledovat přípravu dalšího účinkujícího, mohl si prohlédnout expozici s názvem Letecká bitva nad Jindřichohradeckem a výstavu Poklady z muzea.

Na závěr se hodí citovat s mírnou úpravou slova, která pronesl Pavel Jarčevský: „Věřím, že folk se vrací do Jindřichova Hradce.“