Dnešní díl Drbny historičky se Jan Schinko rozepsal o Besedě. I přesto, že se v ní nekonaly rady města a zastupitelstvo, dá se říct, že se zde odehrávalo pro město vše důležité. První jihočeský spolek vojínů a úředníků, knihovna Národní Jednoty Pošumavské, Spolek jihočeských turistů nebo třeba první „kino“. Víte ale, jaké bylo její hlavní poslání?
Z hlediska české veřejnosti se v Besedě ve 2. polovině 19. století a v 1. polovině 20. století konalo všechno důležité. Z hlediska veřejnosti německé to samé důležité probíhalo v Německém spolkovém domě. Beseda musela usilovat o zrovnoprávnění češtiny (přesněji do roku 1918). Německý dům o jazyk bojovat nemusel, úřední řeč byla němčina. Výkonné a právně podložené rozhodování o městě se konalo na radnici. Rada města a zastupitelstvo se scházely v zasedačkách na radnici.
Podobně okresní úřad. Beseda byla pro ně jen beseda, i když si zastupitelé možná šli do Besedy poslechnout Palackého, Vrchlického, T. G. Masaryka, Beneše, Engliše a další. Nebo na podzim 1948 ministra průmyslu a poslance Národního shromáždění Gustava Klimenta, který veřejně řekl, že malí a střední živnostníci se nemusí ničeho obávat. Budou moci nadále pracovat na svém. Není vyloučeno, že tomu i věřil. Ale hlavním posláním Besedy nebyla politika, nýbrž česká kultura.
V Besedě byl v roce 1880 založen První jihočeský spolek vojínů a úředníků, v roce 1882 Beseda řemeslnická a živnostenská, v roce 1885 zde otevřena knihovna Národní Jednoty Pošumavské, roku 1891 Spolek jihočeských turistů, roku 1893 Místní odbor Husova fondu v roce 1894 akademický spolek Budivoj, v roce 1896 Literární kroužek Besedy. Na parcele směrem do Otakarovy ulice cvičili Sokolové.
V lednu 1884 se ve velkém sále Besedy promítalo něco jako biograf. List Budivoj uvedl, že jde o představení prof. A. Kozlowského s názvem Velké pohyblivé diorama, pohyblivé obrazy Národního divadla před požárem a při požáru. Přesněji to Budivoj nenapsal. V listopadu 1890 už to bylo jasnější – Český eskamotér Viktor Ponrepo uspořádal ve velkém sále Besedy po tři dny zajímavá představení z oboru magie a indického kouzelnictví. Bylo plno. Zvláště se rozpoutala bouře potlesku při elektrickém tanci. Pan Ponrepo doprovázel program slovem. V říjnu 1899 již kinematograf či živé fotografie Viktora Ponrepo.
V únoru 1909 The Grand Opera BIOGRAF Egona Hájka z Prahy. Beseda byla v biografech pravděpodobně první ve městě. Mechanické a elektrické divadlo Hynka Havla účinkovalo na Krumlovských alejích v roce 1887 a bratří Oeserové na alejích roku 1889 (používali dynamo, elektrárna ve městě ještě nebyla). Až roku 1911 vznikla kamenná divadla Grand a Hvězda, předtím The Royal Biograf na Senovážném.
Biografy v Besedě nebyly však hlavním posláním Besedy. Připomínají se do historie biografů ve městě. Beseda byla – čeština, národopis, divadlo, akce Sokolů, koncerty a vzdělávání. Josef Kajetán Tyl ve městě hrál, pobýval v Divadelní ulici, ale Besedu nezastihl, zemřel v roce 1856. V Besedě také účinkovala Ema Destinová, Karel Hašler a Skupovo divadlo Spejbla a Hurvínka.
Ve 20. letech 20. století biografy vládly, předčily divadla a koncerty. Ema Destinová v Besedě jednou účinkovala, podruhé se neprodaly lístky a odjela. Na radnici žádalo šest společností o udělení licence na další biografy. Okresní správní komise však žádosti zamítla s tím, že stávajících pět biografů městu stačí. Divadlo se později vzpamatovalo. Přišel další zlom – biograf mluvený.
Zdroj a celý text: budejcka.drbna.cz
