Student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze Jan Palach chtěl dát najevo svůj nesouhlas s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy a s apatií ve společnosti. Před 53 lety – 16. ledna 1969 – se u Národního muzea na Václavském náměstí v Praze polil hořlavinou a zapálil. Popáleninám podlehl o tři dny později v nemocnici.
Odkaz Palacha je dodnes připomínán a hojně diskutován.
„Za hlavní odkaz považuji jeho jednoznačný a nekompromisní apel vůči lhostejnosti. Velmi brzy po okupaci ze srpna 1968 zmizelo nadšení společnosti ze změn a Jan Palach protestoval především vůči letargii, proti znovuzavedení cenzury, prakticky proti akceptování lží ve veřejném prostoru,“ řekl Novinkám historik Michal Stehlík z Ústavu českých dějin FF UK.
„Zvolil krajní formu apelu, kdy pro něj tyto hodnoty byly natolik cenné, že vědomě obětoval život,“ doplnil Stehlík.
I když Palach reagoval i na politickou situaci, historik Jan Randák nevidí jeho odkaz vůbec jako politický.
„Snad jej mohu nazvat lidským – nerezignovat. Lidský život má nezměrnou hodnotu, ale pravděpodobně jsou chvíle, kdy je třeba ho pro vyšší cíle, které sledujeme, riskovat. Palachův odkaz spočívá v morálním apelu a i jistém idealismu, nicméně ne naivním,“ uvedl Randák.
Nadšení pražského jara
Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 v Praze, vyrůstal ve Všetatech na Mělnicku.
Po gymnáziu chtěl jít studovat historii, přijímačky na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy udělal, avšak pro velký počet uchazečů nebyl přijat. Jako náhradu si zvolil studium zemědělské ekonomie na VŠE, roku 1968 se mu ale povedlo přestoupit rovnou do druhého ročníku na kýženou fakultu filozofickou, kde začal studovat historii a politickou ekonomii.
Spolužáci i vyučující ho ve vzpomínkách charakterizovali jako citlivého a přemýšlivého mladíka, který se zajímal o politické události a zapojoval se do debat. Hodně četl odborné knihy, vliv na něj musely mít i pracovní výjezdy do Kazachstánu a Leningradu. Za pomoc při organizaci brigády v Sovětském svazu obdržel pak zájezd do Francie, kde pomáhal při sběru hroznů.
Se svými kamarády student nejprve radostně prožíval převratné změny, které začaly v lednu 1968 po nástupu Alexandra Dubčeka do čela KSČ a poté během pražského jara.
Když se ve Všetatech ráno 21. srpna dozvěděl o okupaci země, přes matčiny prosby odjel autostopem do Prahy. Celý den chodil po ulicích a diskutoval s vojáky. Studenti, vnímající nastupující normalizaci, reagovali v listopadu třídenní okupační stávkou. Neúspěšně požadovali, aby posrpnový režim respektoval lidská práva, ctil svobodu shromažďování a slova. Chtěli i jednání o úplném odchodu vojsk.
Nikomu to neřekl
Před 53 lety připadl 16. leden na čtvrtek. Toho rána odjel Palach vlakem ze Všetat do Prahy. Krátce před půl třetí odpoledne se objevil u kašny pod rampou Národního muzea. Polil se benzínem a zapálil, následně přeskočil zábradlí a jako živoucí pochodeň běžel směrem k Domu potravin.
Jedním ze svědků byla i tehdy šestatřicetiletá účetní Marta Indrová. Po činu slyšela, jak mumlal: „Dopis…, v aktovce je dopis… u fontány…, přečtěte ho…“.
Zdroj a celý text: novinky.cz
